Olympiáda bez čtyř kruhů? Chyba. Nečas opět dokázal, že velké zápasy umí
Zase on. Hladový, nespoutaný, rozhodnutý vzít na sebe odpovědnost. Martin Nečas vylezl po týdenní viróze z postele, absolvoval pondělní trénink a o den později rozhodl dvěma góly duel se Spartou. Další velký zápas, další klíčový moment, pod nímž je podepsán modrobílý dres s číslem 88
Před dvěma týdny poslal duel s Hradcem vyrovnávacím gólem v čase 59:50 do prodloužení. V úterý proti Spartě nejprve otevřel skóre utkání šikovnou tečí, v prodloužení pak skočil na led místo Zaťoviče, převzal puk za zády obránců a chladnokrevně ho poslal pod břevno. Vymalováno.
Žádný Hruška, Vincour ani Holík. Ne, rozhodující moment vzal na sebe zase Martin Nečas.
Nemůže mít v kabině dvacítku totožných hráčů, které na ledě rozeznáte jen díky jmenovkám na dresu. A Nečas je jiný než ostatní. Nejen svým věkem, ale i stylem hry. Místo aby puk nahodil, raději udělá oblouk, podrží ho a vymyslí jinou variantu.
Sám dobře ví, že v Brně nedostane nic za zásluhy nebo nízký věk. „Jsem mladej, nemůžu říct, že chci hrát dvacet minut,“ uvědomuje si svoji pozici. „Je to vždy o tom, jakou máte v týmu roli, jak vám trenér věří.“ Nefňuká, neprosí, nevnucuje se.
Po návratu ze šampionátu dvacítek mu trenéři vytýkali (ne)úspěšnost na buly a hru směrem dozadu. Zamakal, v šesti zápasech po návratu z Buffala vyhrál téměř 59 procent vhazování, k tomu přidal pět gólů a dvě asistence.
Pro Nečasův vývoj je ale nejdůležitější, že jej trenéři odstřihli od Martina Erata a posunuli jej směrem dozadu. Pusť se sukně, už to zvládneš. Na papíře hraje až ve třetím útoku, k tomu však chodí na přesilovky i oslabení. Prioritou je, aby na něm stála hra. Aby si při zakládání útoku nebál klepnout hokejkou o puk a dostal ho, aby při přechodu do útočného pásma nestál rozkročený na modré čáře.
Pokud chcete vychovat lídra, musíte mu dát prostor. Nejen proti týmům, které se postaví v pěti lidech na modrou čáru a od první minuty brání remízu. Právě v soubojích s Hradcem a Spartou se ukázalo, jak Nečas dozrává ve velkého hráče.
Jistě, dělá chyby. Ve Zlíně se laxní přihrávkou podepsal pod Bukartsův gól, při hře dozadu mu občas chybí důraz, přehled a jakási vychytralost. Přitáhnout si soupeře drobným háčkem, nepustit jej do zakončení.
Jenže přehled a zkušenosti Martina Erata mít nemůže, bezmála tisíc utkání v NHL se někde projevit musí. Naopak, v devatenácti letech musíte využít jeho tvořivost, spontánnost a odvahu vzít na sebe odpovědnost v důležitých momentech, tolik vzácnou u hráčů jeho věku.
Odvahu ale musí mít obě strany. V Brně ji na začátku minulé sezony projevili trenéři v čele s Liborem Zábranským. Projevil ji švédský kouč Rikard Grönborg, který v olympijské nominaci Tre Kronor ukázal na 17letého Rasmuse Dahlina, podobný krok učinil šéf finské střídačky Lauri Marjamäki s dvojicí Heiskanen, Tolvanen, kteří jsou narození ve stejném roce jako Nečas.
V českém dresu však budete hráče se čtyřmi kruhy spojenými v číslo 88 hledat marně. Mezi olympiádou a extraligou je z hokejového hlediska rozdíl dvou tříd, podobně by ve srovnání s vrcholnou akcí sezony zřejmě dopadl i světový šampionát juniorů.
Spoléhání na zkušenost je sázka na jistotu, jenže při pohledu na soupisky soupeřů zjistíte, že stejnou cestou se vydali i ostatní. Chtělo to změnu, jiskru, nečekaný tah. Ukázat již zmíněnou odvahu. I přes zmíněné Nečasovy nedostatky v obranném pásmu by to byl jasný signál: Chceme dát o jeden gól víc než soupeř, ne o jeden gól míň dostat.
Olympiáda je jeden velký moment, každá chvíle může být rozhodující. Sám Nečas přiznává, že takové zápasy má rád, vyprodaná hala a důležitost momentu mu svědčí.
Škoda, že v nejbližší době to bude moct prokazovat pouze v extralize. Škoda pro něj i pro český hokej.
