Zápisník z cesty na Nou Camp: Přežili jsme noc, přežijeme všechno
Rozlámané tělo, bolavé nohy, nevyspání. To všechno jsou schopni fotbaloví nadšenci trpět, aby naživo na Nou Campu spatřili 'svou' Plzeň. Stovky fanoušků se do Barcelony vydaly autobusem už v pondělí večer. Více než dvacetihodinová cesta z Česka je opravdu náročná, o čemž jsem se na vlastní kůži přesvědčil. Přesto má své kouzlo.
Pondělí, devět hodin večer. Na pražském Zličíně se schází první partička lidí. Šály 'Viktorky' omotané kolem krku, ve tváři vepsané vzrušení z nadcházejícího dobrodružství. "Taky do Barcelony?" ptá se mě mladá slečna, když se ke skupince připojuji.
Po chvíli nacházíme správný autobus, nasedáme a vyrážíme. Cílová stanice je jasná. Barcelona, Nou Camp, kde se poprvé v klubové historii představí fotbalisté Plzně. Do utkání v tu chvíli zbývají ještě dva dny. Mezi tím je třeba ještě zdolat téměř 1500kilometrovou vzdálenost.
Z Prahy vedou první kilometry našeho autobusu do Plzně. Zatím je klídek, kapacita zdaleka není obsazená. Drtivá většina pasažérů přistupuje až na plzeňském autobusovém nádraží. Před řadou speciálů, které cestovní kanceláře do Španělska vypravily, už netrpělivě čeká houština těl. "Viktorka jedééém," ozývá se z davu.
Krátce po půl jedenácté se vyráží vstříc Pyrenejskému poloostrovu. Většina pánského osazenstva ihned vybaluje nafasované svačiny. "Tak kde máš ty řízky?" zní nejčastější dotaz v autobuse. Na první benzince dochází k nákupu nezbytných plechovek s pivem a výbava na cestu je kompletní.
Složení výpravy je opravdu rozmanité. Tátové od rodin, studenti s přítelkyněmi a dokonce i početná výprava příznivců původem z Asie, která už fandila i na utkání v Miláně. S českými vlajkami vypadají jako opravdoví fotbaloví nadšenci a nikdo nepochybuje, komu fandí.
Veselou náladu celkem brzy střídá únava. Nohy ve stísněném prostoru tuhnou, spát se nedá. "Čí tohle byl nápad? Zpátky letím," hudroval na sedačce jeden z fanoušků Plzně. "Buď v klidu, tímhle tempem aspoň druhej poločas stihneme," přiletí mu blesková odpověď.
Noc, skrz kterou autobus brázdí německé dálnice, přeci jen nějak uteče. Ranní rozbřesk ve Francii už je o poznání příjemnější. Projíždíme okolo Lyonu a čím dál víc se blížíme Costa Bravě, zhruba 60 kilometrů od Barcelony fanoušci před duelem na Nou Campu přespí.
"Když už jsme přežili noc, přežijeme všechno," říkal na benzině fanoušek Jirka z Plzně. A měl pravdu, jízda po Francii utíkala už mnohem lépe.
Ve chvíli, kdy dopisuji tyto řádky, zbývá do cíle posledních 500 kilometrů. A ani já se nemůžu dočkat, až vystoupím z autobusu a nadýchám se přímořského vzduchu. A ve středu tradá na fotbalový svátek roku...
