Dohromady 120 gólů a devět titulů. Mraky radosti i hordy vydělaných peněz pro klub i vlastní konta. Marek Bakoš a Daniel Kolář patří ke zlatým hochům, kteří psali novodobou kroniku plzeňského fotbalu. Oba výteční plejeři včas poznali, kdy jejich éra na hřišti končí. Viktoria dělá velmi dobře, že se oba pracovité a inteligentní borce rozhodla dál využít. Jsou ztělesněním úspěchu a vlastním příkladem ukážou svým následovníkům, jak se dobrat na fotbalový vrchol.
Čas nelze zastavit, i když by si to mnozí z nás sebevíc přáli. Marek Bakoš oslavil v dubnu 36. narozeniny, Danielu Kolářovi bude v říjnu 34. Oba by nejspíš nějaký ten rok na ligové úrovni hrát ještě zvládli, především u druhého jmenovaného se předpokládalo, že po vleklém zranění zkusí pokračovat. Sice ne v Plzni, ale jiná, zajímavá ligová adresa by zkušenému záložníkovi slušela. Napadá mě třeba Mladá Boleslav – blízko Prahy, kde Kolář bydlí, navíc ofenzivně, poměrně technicky laděné mužstvo s pohárovými ambicemi. Jenže blonďatý šikula se nakonec rozhodl jinak…
Kolář se na jaře podíval na hřiště až v posledním kole nadstavby, prakticky celou sezonu strávil v pozici maroda kvůli problémům s achilovkou a její následné operaci. Bakoš se po zimním návratu z hostování dostával na trávník také jen sporadicky, celkem v jedenácti zápasech odehrál 246 minut a nevstřelil branku.
Oba si dobře uvědomovali, že jejich fotbalové dny jsou v elitním českém klubu sečteny. Po posledním zápase s Baníkem jim vlhly oči, s nostalgií se loučili s plzeňskými fanoušky. Věděli, že milovaný dres Viktorie, kde prožili tolik úspěchů a nastříleli mraky gólů, oblékli naposledy.
Na rozdíl od jiných včas poznali, kdy je třeba odložit kopačky. Posunout se dál, vyzkoušet nové výzvy, aby byli opět platní. Jako symboly plzeňského úspěchu můžou předávat své vítězné DNA, jejich autority si žádný dospívající mladík v akademii ani hráči áčka nedovolí zpochybnit.
Zejména proto jim Adolf Šádek nabídl nové role. Nikoliv z nostalgie, ale proto, že je přesvědčen o jejich kvalitách. Ví, že Viktoria své legendy může dobře využít i mimo hřiště.
Bakoš v roli asistenta pomůže Pavlu Vrbovi, kde přebírá pozici po Dušanu Fitzelovi. Určitě bude vyžadovat pracovitost a zarputilost, poslouží jako příklad u vzdělání. Vždyť studoval vysokou školu a nyní pracuje na získání trenérské profilicence.
Kolář zase na hřišti i v životě zvládl spoustu těžkých zkoušek, v roli sportovního manažera mládeže zcela jistě poslouží jako inspirace pro dorůstající talenty. Nová výzva ho láká, když nasadí brýle a svůj přemýšlivý výraz, hodí se i do funkcionářské pozice.
U výjimečných fotbalových osobností jde o přirozený přechod, který je v plzeňském „tvrdém jádru“ nevyhnutelný. Ze slavného ročníku 1983 ještě pokračují Matúš Kozáčik, David Limberský a Milan Petržela, o rok mladší je kapitán Roman Hubník. Pravděpodobně i oni, klíčoví strůjci plzeňské éry, brzy přejdou do jiných rolí.
Bakoš s Kolářem odstartovali vlnu plzeňského (ne)odcházení. A zrovna u nich nepochybuji o tom, že nové funkce zvládnou s přehledem. Tak, jak si poradili v těžkých zápasech na hřišti i mimo něj…
Témata:
fotbal, Plzeň, blog, Marek Bakoš, sport, Daniel Kolář, Jonáš Bartoš, FORTUNA LIGA, Fotbal na Heureka.cz
