Horváth: kapitán na nové lodi. Z mistra legrácek přísným šéfem
Geniální fotbalista. Mimořádně úspěšný šéf kabiny. Bavič. Na hřišti i mimo ně. Ale co teď? Pavel Horváth se vrhá do divokých trenérských vod, navíc v rozbouřené Příbrami. Jako vládce ligové lavičky má šanci předvést, zda zvládne i další etapu své kariéry. Potřebuje ukázat, že není jen požitkářem s citem pro míč, ale i přísným velitelem. S ochotou se vzdělávat a přejít na druhou loď, která se houpe o poznání víc než ta, na níž se vezou hráči.
Zachraňující klub z Příbrami s díky odmítala zavedená trenérská jména. A Horváth rizikovou štaci přijal. Uvědomuje si, že zase tolik neriskuje. Na adrese ve středních Čechách od něho nelze čekat zázraky, sám ligu u Litavky nespasí. Náročný klan Starků sice chce nejvyšší soutěž udržet, ale všichni reflektují, jakou má k dispozici hráčskou kvalitu a celkové podmínky.
Jen na Horváthovi to v Příbrami, pokud se na jaře začne hrát, rozhodně nebude. Když tým spadne, legendární špílmachr své renomé téměř jistě nezničí.
Horváth nikdy nebude myslitelem, který se nabifluje metodické příručky a u komise, kde ho na podzim prozkouší při získání trenérské profilicence, oslní našprtanými formulkami. „Pavel má jiný dar. Je soudný, ví, co umí a co ne. Jako jeden z mála trenérů, kterých bylo u přijímaček asi sto, u těch praktických věcí vidí hru. Nedívá se pouze na těžiště, kde se nachází míč, ale vidí to v komplexu,“ upozorňuje Verner Lička, prezident Unie českých fotbalových trenérů, který na studium fotbalové legendy dohlíží.
„Výhodou je i to, že mluví jednoduše, takovým slangovým způsobem fotbalistů. Oni mu rozumí a dostane se k nim blízko. Nemusí jim moc vysvětlovat, jeho mluva je velice efektivní. Má také dobrou mentální odolnost. Bere fotbal vážně, ale nedělá z něj vědu,“ jmenuje Lička další kladné vlastnosti.
