Máme medaile! Jen nejsou naše... K čemu je dobrý lyžařský svaz?
V rubrice Bazar webových stránek Svazu lyžařů České republiky můžete koupit karbonové hůlky za dva tisíce korun, závodní kombinézu za osm tisíc i žákovské lyže na super-G za dvanáct tisíc. Všechno zánovní, nebo dokonce „přímo z rakouské fabriky“. Obchod se špičkovým materiálem kvete. Takže svaz je přece jen k něčemu dobrý...
Kdyby o bazaru věděl Janek Ledecký, otec senzační olympijské vítězky, třeba by byl k organizaci sídlící v krásné vile prestižní pražské čtvrti Ořechovka shovívavější. Jistě, jemu ani dceři prý svaz moc nepomohl, vlastně skoro jako kdyby až škodil, ale není každý Ester Ledecká, aby si kupoval kvalitní materiál po Shiffrinové. Někdo holt musí na bazar. Že by tam i skokani sehnali lepší přilby, než jaké jim dodala reprezentace?
Ledecká prodloužila řadu úspěšných závodnic a závodníků, jejichž výsledky jsou přičítány alternativnímu stylu přípravy, organizované i financované mimo oficiální struktury českého lyžování a snowboardingu. Eva Samková, Šárka Strachová, Tomáš Kraus, Nikola Sudová, Aleš Valenta – všechno medailisté z olympijských her a mistrovství světa, světové hvězdy. Česko mělo a má další borce se špičkovou výkonností. Buď oni sami a/nebo lidé kolem nich měli se svazem konflikty, případně se o něm vyjádřili neuctivě.
Teď se k nim přidávají i loseři. Co na to Ořechovka? Mlčí. (Ostrou zpověď českých skokanů na lyžích čtěte ZDE>>>) Máme si myslet, že SLČR je tak silná organizace, aby na invektivy či připomínky nemusela odpovídat? Nebo jsou bafuňáři prostě zalezlí a radši se nebrání, aby se náhodou nepřišlo na něco ještě horšího? Na každý pád je počin Ledecké natolik globálně křiklavý, až je na kontrastu mezi ním a záhadnou svazovou nezúčastněností cosi neúnosného.
