Patrick Bamford byl blízko označení lúzr. V Anglii pro to nejdou daleko. Dnes je útočník Leedsu United oslavován jako nový hrdina. Vypadá to, že v sedmadvaceti letech se konečně prosadí v Premier League, a třeba dostane nabídku od bohatší konkurence. Ovšem pozor! Bude o to Bamford, jenž byl pět let posílán z Chelsea po hostováních, aniž by dostal příležitost byť jen na minutu v jejím dresu, právě teď stát? Nemá v Leedsu blíž k nějaké trofeji, než kdyby hrál za Chelsea či jiný větší klub?

Náznaky byly patrné před půl rokem, kdy se v Serii A dlouho hlásila o první historické scudetto Atalanta Bergamo (nakonec třetí). Do semifinále Champions League postoupily RB Lipsko (přes dvojnásobného finalistu tohoto desetiletí Atlético Madrid) a Olympique Lyon (vyřazením Juventusu s Cristianem Ronaldem v sestavě a Manchesteru City s Pepem Guardiolou na lavičce). Nakonec ale zase slavily velkokluby: Liverpool, Real Madrid, Juventus doma, Bayern doma i v Lize mistrů.
Vnější okolnosti aktuálně pomáhají stírat jinak jasně patrný výkonnostní rozdíl mezi špičkou a druhým sledem. Jarní vynucená přestávka přerušila kontinuitu soutěží, a když se týmy na trávníky vrátily, často ve zcela jiné formě.
Jelikož se evropské poháry dohrávaly v hlubokém létě, přípravné období bylo pro účastníky finálových kol extrémně krátké. Na začátku nového ročníku stáli vedle sebe soupeři, kteří strávili předchozích několik týdnů zcela rozdílně.
Když se 19. září v Premier League střetly Manchester United (loni třetí) s Crystal Palace (čtrnáctý), pro domácí to bylo první vystoupení po krátkém, několikadenním soustředění, do něhož se hráči zapojovali s různou intenzitou. Hosté měli v té době za sebou čtyři přípravná a jedno soutěžní utkání. Výsledek 1:3 potvrdil změnu poměrů v anglické lize, kterou po šesti kolech vedl Everton a třetí byla Aston Villa s jedním zápasem k dobru.
Tato disproporce je jen jedním z aspektů