Neoblíbený srpen končí pro české fotbalisty dobrou remízou
Srpnové přípravné zápasy tak trochu vždy zaváněly průšvihem (naštěstí tento byl poslední, FIFA jej ruší). Ale z posledních tří duelů dopadl ten v Budapešti nejlépe. Před dvěma lety zažil národní tým památné fiasko v Norsku 0:3, před rokem uhrál remízu na Ukrajině, ovšem se štěstím. Středeční remíza v derniéře neoblíbeného termínu byla spíš smolná.
Trenér Michal Bílek asi do teď nechápe, proč Petr Jiráček zazdil možnost zvýšení na 2:0, a ví, že Theo Gebre Selassie pokračuje v hledání formy, kterou měl na EURO 2012. Ale plusy jinak převládaly.
Jaroslav Drobný zvládl záskok za Petra Čecha, Marek Suchý si vedl dobře ve středu obrany. Dobrý výkon odvedli i střední záložníci a střelecky se prosadil Libor Kozák, byť mohl přidat gólů víc.
Špatný nebyl ani druhý poločas, který v přípravě obvykle trpí nadměrným počtem střídání. Nicméně i po změnách v sestavě si Češi dokázali vytvářet šance.
Remíza 1:1 není špatný výsledek, minimálně zajistí týmu klid pro zářijové kvalifikační zápasy s Arménií a Itálií. V nich ovšem může každá chyba, ať už ta Jiráčkova v koncovce, nebo Kadlecova před vyrovnávací penaltou, mít fatální následky.
Bílkův tým potřebuje vyhrát v závěru minimálně tři zápasy ze čtyř, v lepším případě získat alespoň deset bodů. Takovou sérii přitom v soutěžních utkáních ještě nikdy neudělal. Středeční představení se může brát jako příslib tomu, že to není beznadějné.
