Pohled na seznam úspěchů Carla Ancelottiho bere dech. Na kontě má tři ligové tituly, po jednom s AC Milán, Chelsea a Paris St. Germain. Třikrát uspěl se svými týmy v národních pohárech (AC, Chelsea, Real), dvakrát v domácích Superpohárech, stejně jako v těch evropských.
Každopádně nejvýznamnější hodnotou v jeho CV jsou tři triumfy v Lize mistrů. Legendární kouč Liverpoolu Bob Paisley už od sobotního večera není jediným mužem v historii fotbalu, který třikrát slavil v této soutěži.
Oba jsou si v některých věcech podobní. Ani jeden z nich nebyl (a není) mužem velkých slov. Ancelotti na sebe nestrhává pozornost za každou cenu, nehledá mezi ostatními nepřítele. Po jeho příchodu se situace v Realu, rozbouřená vnitřními spory během posledního roku působení Josého Mourinha, uklidnila.
Hvězdy se znovu začaly koncentrovat hlavně na fotbal. Svou klidnou silou si kouč velmi rychle získal tým, ostatně jako v předchozích štacích. Rozvahu a zkušenosti prokázal i v lisabonském finále. Už před ním připomínal, jak je důležité zachovat chladnou hlavu. A potvrdil to.
Jeho Real rozhodně nepředvedl skvělou partii. První poločas hrál pomalu a nepřesně. Ve druhém marně dobýval neprostupnou defenzivu Atlétika. Ale nezmatkoval. Po hodině hry provedl dvojité střídání (Marcelo za Coentraa a Isco za Khediru) a především první jmenovaný patřil k nejlepším.
Naopak kouč „Rojiblancos“ Diego Simeone udělal chybu – a sám ji přiznal. Riskantním zařazením a následným rychlým stažením Diega Costy si hned v deváté minutě vyplýtval jedno střídání, jenž pak v závěru chybělo, když se Juanfran po jednom souboji zranil a dohrával s velkým sebezapřením.
To jsou detaily, o kterých oba trenéři mluvili před utkáním. Ano, Real měl v štěstí, ale šel si pro něj a dočkal se. I díky Ancelottiho rozvaze, kterou umí přenést na hráče.
Paisley teď má ve svém Klubu výjimečných první společnost, ale je pravděpodobné, že než čtyřiapadesátiletý Ital ukončí kariéru, bude v ní zase sám. Ale už ne coby rekordman.