Není důvod páteční výsledek nějak přeceňovat. Malta patří do evropského suterénu, což dokazuje 165. místo v žebříčku FIFA. Jak trenér Pavel Vrba, tak hráči věděli, že po takovém utkání nelze dělat velké závěry.
Na druhou stranu ani reprezentanti ostrova ve Středozemním moři už nedostávají šest gólů každý druhý zápas, naposledy vyfasovali podobný příděl v listopadu 2013 od Dánska. Tak proč nezmínit několik pozitivních momentů, ačkoliv za každým z nich může následovat dovětek „i když to byla jen Malta“.
Každopádně je dobře, že si mohl Tomáš Rosický skrze takového soupeře zjednodušit návrat do herního rytmu. Přihrávky směrem dopředu, vysoká rychlost s míčem u nohy, kolmice za obranu. Nic nového, přesto vždy člověku zvednou náladu, když tyto věcí vidí opět ve hře národního týmu.
Zápas se povedl i Jaroslavu Plašilovi a útočníkům může jen prospět, že se střelecky prosadili. Zvlášť poté, co ani jeden – s výjimkou Patrika Schicka – neprožil mimořádné jaro. A Tomáš Necid skóroval poprvé od 6. února. Jistě, tak slabou obranu v nejbližších týdnech už nepotkají.
A naopak defenzivu čekají mnohem silnější protivníci. Proto může být vypíchnutí prvního čistého konta v éře trenéra Pavla Vrby myšleno částečně odlehčeném tónu.
Každopádně rozjezd soustředění se vydařil, což je základní zpráva. I když to byla jen Malta.

