Ženskému tenisu chybí osobnost. Éra bez hvězd se mi moc nelíbí
Máme za sebou první čtvrt roku sezony 2019 a já žasnu nad jednou věcí: šestnáct turnajů WTA mělo šestnáct různých vítězek. To mi přijde jako sci-fi, něco úplně neskutečného. Navíc to válcují mladé holky jako osmnáctiletá Bianca Andreescuová nebo o čtyři roky starší Ashleigh Bartyová.
Nastupující generace mě hodně šokovala a říkám si, že se můžeme těšit na další velká překvapení na grandslamech. Čekám, že Roland Garros a Wimbledon budou taky pecky, jako když v Paříži vyhrála před dvěma lety Ostapenková. Možná na trávě to není tak jisté, ale pro Paříž bych si fakt vsadila, že se všichni budeme obrovsky divit.
Já nastupovala celý život v éře, kdy byla top 10 nehratelná. Byly tam Serena, Venus, Šarapovová, Clijstersová, Heninová, Capriatiová, Hingisová, Dementěvová, Myskinová. Když mi nalosovali tyhle tenistky, věděla jsem, že nemůžu vyhrát. Bylo jisté, že ve čtvrtfinále grandslamu bude šest sedm takových holek. Teď je sice zajímavé, že může vyhrát kdokoliv, ale myslím si, že by tam měla být nějaká hvězda jako třeba u chlapů Federer, Djokovič a Nadal. Taková osobnost ženskému tenisu strašně chybí.
Když mám být upřímná, mně se tahle éra, v níž chybí osobnosti, moc nelíbí. Nevím, který z diváků ví, kdo je Andreescuová. Asi by taky radši viděli vyhrát Serenu než nějakou neznámou holku. Pro dnešní tenistky je tahle situace super, ale bojím se, že pro diváky je to teď trochu o ničem.
Věřím, že nějaká dominantní hráčka se zase objeví, ale bude to třeba dalších pět let trvat. A nedivila bych se, kdyby v ní dorostla třeba právě Andreescuová. Je jí osmnáct, umí úplně všechno a hraje neskutečně chytře. Je schopná z ničeho nic zahrát vyšší míč, oběhne si forhend, jde dopředu, výborně předvídá. Hraje, jak kdyby za sebou měla dvacet let kariéry. Je chytrá jak opice.
Naštvala mě Angelique Kerberová, která jí v Miami podala ruku a vpálila jí do tváře: Jsi největší královna dramatu. To jsem teda nebrala, protože zrovna Kerberová, když hrála proti Karolíně Muchové, se taky nechávala ošetřovat, dělala jak je zraněná a nemůže, a pak zápas krásně dohrála. Ona káže vodu, ale pije víno. Přitom já proti Kerberové nic nemám, je sympatická, zdraví ostatní. Ale tady neunesla porážku.
Velký přestup jsme viděli v minulém týdnu na sponzorském poli. Naomi Ósakaová už není hráčkou Adidasu, ale přešla k Nike. Nemyslím, že by Adidas rád pustil takovou hráčku, ale podle mě Nike nabídl takové peníze jak jim, tak Ósakaové, že se to prostě nedalo odmítnout. Ona může mít jako jediná na světě i sponzorské nášivky na tenisovém oblečení Nike. Kdysi to povolili Číňance Li Na, teď jí.
Ono být v Japonsku dobrou tenistkou je fakt hotové terno. Když jsem se bavila s jinými Japonkami, říkaly mi, že jim vlastně stačí vyhrát mistrovství Japonska a hrát tamní turnaje, aby se měly skvěle. Jsou tam na ně navázaní takoví sponzoři a dostávají takové peníze, že ani nemusí vyjíždět ven. Jak chlapi, tak ženský. Prý aby se hnaly někam na turnaje do Evropy, pro ně skoro nemá smysl. Jsou zabezpečené v Japonsku a mají se dobře. Jinak minulý týden většina top tenistek odpočívala, připravují se na přechod na antuku. Mně vždycky stačil týden, abych si zvykla na klouzání. To mnohem horší je přechod z trávy na beton. Tráva je tak strašně atypická, člověk na ní míče neustále loví za sebou, odskoky jsou nepravidelné a úplně vám to rozhodí timing úderů. Srovnat se pak trvá daleko déle.
V tomhle období jsem měla jiné trápení. Na jaře a zvlášť pak na trávě vždy přišly problémy s alergií. I přes prášky jsem nebyla schopná fungovat, dostala jsem rýmu, teplotu. Alergie jsou pěkný potvory a pomáhat si prášky, které neobsahují dopingové látky, je úplně o ničem, protože nefungují. Potřebujete ventolin nebo pseudoefedrin, aby to alespoň trošku zabralo. Jak jsem skončila, beru už tyhle léky. Jsem nadopovaná jako blázen, teď bych kontrolou fakt neprošla.
