Vondroušová o talentu i penězích: Miluju thrillery a boty, přítel ze mě šílí
Z americké túry, kde se hrají v březnu dva turnaje srovnatelné s grandslamy, přivezla dvě čtvrtfinále a skalp světové dvojky Simony Halepové. V devatenácti letech. Z Markéty Vondroušové roste velká hráčka, svou levorukou hrou prošpikovanou delikátními kraťasy si získává respekt. Po čem touží introvertní slečna ze Sokolova, za co ji hubuje přítel a proč zveřejnila nenávistné vzkazy ze sociálních sítí?
Markéta VondroušováNarozena: 28. června 1999 v Sokolově (19 let) |
Jen dvě mladší tenistky jsou ve světovém žebříčku před Markétou Vondroušovou. Aktuální česká čtyřka se čím dál víc etabluje na největší scéně. Letos se pyšní náramnou bilancí 13 výher a 4 porážky. A to je stále jen začátek její kariéry.
Co jste si pomyslela, když jste své jméno uviděla v pondělí na 43. místě světového žebříčku?
„Minulý rok jsem byla už padesátá, takže teď je to ještě oficiálnější a konečně jsem v té padesátce hlouběji. Jsem samozřejmě ráda, hodně jsem v zimní přípravě makala a vidím, že se to vyplácí.“
Loni jste o sobě dala vědět na US Open, kde jste vyřadila i jednu z favoritek Kiki Bertensovou. Nyní jste zazářila na turnajích v Indian Wells a Miami. Amerika vám sedí?
„Vlastně ani nevím, čím to je. V Indian Wells se mi dařilo už loni, tam se cítím fakt dobře. I letos v Miami, kde se hrálo v novém areálu, mi to prostě sedlo.“
Dřív jste prohlašovala, že je vaším nejlepším povrchem antuka. Už se to obrací k betonu?
„Já měla dřív radši antuku, přišlo mi, že na ni mám nejvíc hru. Ale minulý rok jsem měla nejlepší výsledky na betonu. A teď už je mi to jedno. Neříkám si, ať už je antuka, že budu hrát líp. Cítím se dobře i na betonu.“
Lidé, kteří vás dobře znají, tvrdí, že jste pokorná a musíte sama sobě dokázat, že do špičky patříte. Teď už tomu věříte?
„Hrála jsem teď víc těžkých zápasů s dobrými holkami (pozn. red. zdolala dvakrát Ostapenkovou, Halepovou, Mertensovou, Kasatkinovou), takže vidím, že můžu hrát s kýmkoliv. Na druhou stranu i hráčky co jsou šedesáté či sedmdesátá jsou dobré. Ženský tenis je dneska strašně vyrovnaný. Můžu hrát těžké zápasy s top 10, ale i s top 70.“
Postupně ale čerpáte sebedůvěru, ne?
„Teď jak jsem nahrála těžké zápasy, tak vidím, že i s těmi nejlepšími holkami držím krok. Navíc na antuce nic neobhajuji, tak můžu připisovat body.“
Jaký to byl pocit hrnout v Indian Wells světovou dvojku Simonu Halepovou?
(smích) „Docela dobrý, ale druhý set jsem ji už nehrnula. Celkově to ale byl skvělý zápas. Moje první top 10 výhra...“
Zmínila jste tvrdou zimní přípravu. Jak tvrdá byla?
„Hodně jsem dělala kondici, s panem Hřebcem a Herňou (Janem Hernychem) jsme udělali i dost tenisu, to jsem hrála i třikrát denně. Cítila jsem se fakt dobře, dokud jsem si nezranila koleno a musela vynechat pár turnajů v úvodu roku.“
Prý máte speciální program od kondičního kouče Michala Vágnera…
„Vytvořil takový kalendář, má mě nafocenou při různých cvicích, které mi pak posílá, a já podle obrázků vím, co mám dělat. Určitě se mnou na některé turnaje taky pojede, ale můžeme být v kontaktu i takhle na dálku. S Michalem spolu budeme v dubnu rok, nebýt některých zranění, zvládli jsme toho ještě víc. I tak cítím, že toho rozhodně víc vyběhám a víc vydržím.“
Měnila jste i stravu?
„Jsem docela vybíravá, moc toho nejím, většinou jen těstoviny. Takže Michal chtěl, abych jedla víc maso. Začal mi dělat proteinové nápoje po kondičních trénincích.“
Už tedy fungujete jako skutečná profesionálka?
„Věřím, že jo. Pan doktor Beznoska mi pomáhal léčit koleno a hodně mi pomohl. Pak mám kondičního, dva trenéry. Tým už je docela velký. Je důležité mít dobré zázemí.“
Tomáš Berdych tvrdil, že kdyby měl mladým něco poradit, bylo by to: investujte do sebe, tisíckrát se vám to vrátí.
„Tohle na sobě taky vidím. Pan Hřebec (dlouholetý trenér Vondroušové, jenž necestuje) mi píše na turnaje, má na mně velkou zásluhu. Kondiční komunikuje s Herňou, jsou propojení. Určitě to není o tom, kolik kdo chce peněz, ale o práci a Michal s Herňou jsou do ní zažraní.“
Úspěch má i stinnou stránku. Po porážce ve čtvrtfinále v Miami od Karolíny Plíškové jste na sociálních sítích zveřejnila výhrůžky, které jste dostala. Proč jste to vlastně udělala?
„Není to nic nového, takové zlé zprávy chodí po většině zápasů, ale teď to bylo docela ve velkém. Asi čekali, že vyhraju. Zveřejnila jsem to, protože jsem chtěla, aby lidi viděli, co se v tenise děje. Že to není jen, že vyhráváme a máme se furt dobře.“
Zasáhnou vás takové zprávy?
„Většinou je píší cizinci. Když jsem začínala hrát větší turnaje, tak mi to přišlo divné, ale teď už to tak nevnímám.“
Zlaté pravidlo říká: nečíst takové zprávy.
„Jenže když otevřu Instagram, tak to na mě vyskáče. Nejde se tomu úplně vyhnout. Nerozklikávám komentáře pod zápasy, oni to napíší ale rovnou pod fotku a toho už si všimnu.“
Pojďme k veselejším věcem. Cítíte, že si už v šatně získáváte respekt?
„Nevím, my se tak známe všichni, moc to nevnímám. Ale když jsem porazila Halepovou, mělo to docela ohlas doma. Psala mi nejen rodina, ale i kamarádi a dost lidí ze Sokolova.“
Je v ženském tenise místo pro kamarádství?
„Kamarádím se s Barčou Strýcovou, hrály jsme spolu debla v Austrálii. Bavila jsem se s Cici Bellisovou, kterou znám od juniorek, ale ta je teď zraněná. Jinak kamarádství moc u holek nefunguje. Ale já jsem na to zvyklá odjakživa, takže mě to nerozhodí.“
Halepovou jste dost trápila svými pověstnými kraťasy. Jak se vlastně stalo, že jste si tenhle úder zamilovala a tak dobře se ho naučila?
„V Sokolově jsem měla trenéra, který pořád tyhle věci hrál, a já běhala za míčem po kurtu. Vyloženě chtěl, abych se to naučila taky a jen nestřílela do tenisáků. Hodně jsme hráli debly, ty mě taky přivedly k tomu, že umím čop, kraťas.“
Co je nejtěžší na tom zahrát dobrý kraťas?
„Já ani nevím. (smích) Hraju je instinktivně. Když už potřebuju výměnu zkrátit, tak kraťas zahraju a docela si na něj věřím. I proti Halepové, která skvěle běhá, jsem je používala. Většinou mi to prostě body vynáší.“
Máte hodně šikovnou ruku. Troufla byste si na podání spodem, jak ho teď popularizuje Nick Kyrgios?
„Kdybych vypilovala nějaký takový podseknutý servis, tak bych ho tam možná taky dala za stavu 5:1 a 40:0. V krizové situaci ne. Myslím, že to moc nefunguje.“
Vaším největším fanouškem je maminka. Jak prožívala vaši úspěšnou americkou šňůru?
„Chudák skoro nespala. Ale pak přiletěli na první dvě kola do Miami. Máma, mladší ségra a nevlastní táta. Byla nadšená, že se za mnou může podívat. Navíc když někam dorazili, vždycky jsem okamžitě prohrála. Teď se to ale naštěstí povedlo a byli nadšení, že jsem vyhrála.“ (smích)
Jaký vlastně byl turnaj v Miami nově hraný na stadionu pro NFL?
„Byl to obrovský stadion a kolem parkoviště. Tam všude udělali kurty. Neřekla bych, že to bylo ošklivý, ale spíš zvláštní. Zázemí bylo udělaný hezky. Ale chodilo hodně málo lidí. Když to srovnám s Indian Wells, kde byly tribuny narvané od prvních dnů, tak to byl hrozný nepoměr. Fakt jsem se divila.“
Lidé v Česku vás začínají postupně poznávat. Pojďme vás víc představit. Kouč Jan Hernych na vás prozradil, že jste docela velká čtenářka. Tak co máte rozečteného?
„Dočetla jsem teď Lazara od Larse Keplera. Herňa mi to vzal v Austrálii, protože už neměl žádnou knížku a byl z ní docela rozhozenej. Je to docela ostrá detektivka. Já četla všechny dřívější díly, takže jsem byla připravená. Ale on byl docela vykulený.“
Vzestup Vondroušové na žebříčku2015 429. |
Takže máte ráda thrillery?
„Hrozně, hlavně psychologický thrillery, ty úplně miluju. Třeba Mlčení jehňátek.“
Co třeba seriály?
„Na ty moc nekoukám. Teprve teď jsme začali Hru o trůny.“
Jak můžete žít s takovými mezerami ve vzdělání…
(smích) „Každý to říká, jsem prostě pozadu. Teď bude osmá série a já koukám na první…“
Nejvíc u vás v televizi prý ale běží tenis.
„Furt koukám na zápasy. Když sama dohraju, tak si pak klidně pustím streamy z nějakých jiných kurtů. Sleduju to hodně, chlapy, ženský, debly, mixy, to je jedno.“ (smích)
A nejraději Rogera Federera, váš vzor?
„Samozřejmě, ten je super. Když jsem hrála juniorku Wimbledonu, tak jsem se s ním fotila, byla jsem z toho úplně nadšená. I teď, když ho potkám, jsem úplně paf.“
Před dvěma lety při Fed Cupu na Floridě jste na sebe prozradila, že vaším koníčkem je sbírání tenisek. Pořád to trvá?
„Jasně, od Fed Cupu jich mám tak o sto párů víc. Máme botník s deseti přihrádkami a pořád mi to nestačí. Už se mi boty válí úplně všude, přítel je z toho úplně vynervovaný. Přinesu další pár a on na mě: To už si děláš srandu! Z Ameriky jsem si přivezla dvoje další, jsem prostě šílená.“
Jaký máte raritní pár?
„Teď v Americe jsem si kupovala boty od firmy Balenciaga, co se navlékají jako ponožka. Pak mám čtyři páry od Nike, když udělali kooperaci ještě s jednou značkou. A ty se nedají vůbec sehnat. Takže vidíte, mám to náročný. Půlku bot jsem nechala doma v Sokolově, půlku mám v Praze. Úhrnem bych řekla, že je to takových 200 párů.“
Máte je v krabicích a oprašujete je?
„Normálně je všichni nosíme. Ty, které nosím já, mám v Praze. A ty co ne, nechávám v Sokolově, kde v nich chodí babička, ségra.“
Už léta žijete v Praze, kde jste měla pronajatou garsonku. Jak jste na tom teď?
„Přestěhovali jsme se s přítelem do většího, máme 2 plus kk na Palmovce, ale už bych chtěla mít svůj byt, ve kterém budu natrvalo, protože stěhování je fakt hrozný.“
S vašimi současnými výdělky si ho jistě budete moct brzy dovolit. Jak moc klidu vám dodává do budoucí kariéry, že už se nemusíte nervovat a obracet každou korunu?
„Je to o moc příjemnější. Vím od ostatních holek, jak se stresují. I já to tak měla, museli jsme sehnat nejlevnější hotel, nejlevnější letenky. Takhle začínají skoro všichni, že se počítá každá koruna. Spousta lidí hraje s tlakem, že potřebují vyhrát, aby měli na další turnaj. Hrát pod tlakem peněz musí být fakt šílený. Proto je pro mě super, že už jsem něco vydělala a můžu si zaplatit tým.“
Tenisová sezona se přehoupává do své antukové části. Těšíte se?
„Jasně. Vyrůstala jsem na antuce, mám ji pořád ráda. Minulý rok jsem na ní hrála jen dva turnaje, moc jsem si ji neužila. Když teď budu do Fed Cupu dělat víc kondice a nachystám se, může to být zase super.“
Ve fedcupovém týmu, který se v druhé půlce dubna představí na antuce v Prostějově proti Kanadě, byste měla být i s kolegyní ze Štvanice a další nastupující hráčkou Karolínou Muchovou. Jak dobře se znáte?
„Jsme docela kamarádky. Trénujeme na Štvanici, trávily jsme spolu dost času i mimo tenis, chodily jsme ven. Pamatuju se, jak jsme proti sobě hrály strašný maso zápas na extralize, pak tady na Štvanici finále turnaje. Ona je fakt šikovná, má na to být vysoko. Je super, že se sejdeme ve Fed Cupu.“
Sedli jsme si, máme stejný humorMarkéta očima kouče Jana Hernycha Výkony Maky v Americe byly skvělý. Zjistil jsem, že může hrát opravdu úplně s každou soupeřkou a záleží jen na momentální formě, jak zápas dopadne. I proti takové hvězdě jako Halepová byla tenisovější, hrála pestřeji, vítězství si zasloužila. Ačkoliv se pořád poznáváme, musím říct, že jsme si dobře sedli. Nejlepší je, že máme podobný smysl pro humor, což je hrozně důležitý. Když se bavíme, chápeme ironii, umíme si udělat legraci sami ze sebe. Ona je fajn holka, zasvětila mě do sociálních sítí. Už jsem si díky ní založil i Instagram, pronikám do toho. Sice šedivím, ale vlastně vedle Maky mládnu. Ona je pokorná a musím říct, že je i velice pracovitá a tenisem fakt žije. Sleduje ho pořád ať už naživo, v televizi nebo se o něm jen bavíme. Je do toho strašně zažraná, až mě překvapilo, že takhle hodně. Skvěle se hýbe a hodně doběhne, ale zároveň má strašně tvrdé a technické údery. A má ještě jednu hodně dobrou vlastnost: když se ve výměně zakousne, tak míč nezkazí. Holky dokáže přehrát v dlouhých výměnách, podruhé jim to urazí po druhém třetím míči. A mluvit o jejích kraťasech? Ty už jsou mezi holkami pověstný. Má v nich cit, většinu jich vyhrává, to je prostě dar. Navíc je zápasový typ. Zvládne se neskutečně vyhecovat, dá se říct, že jde až za hranu. Vidím v ní fakt velký potenciál. |
