Projektu Liberec nejde nefandit, aura úspěchu v letech prázdna nezmizela
Dokázali to. Už zase. Po tradiční megalomanské obměně kádru na severu Čech stejně jako několikrát předtím všechno poslepovali, kutilsky zalátali a talent poctivou prací začali měnit ve výsledky. Úsilí je nakonec dostalo přes tři nepředvídatelná předkola až do základní skupiny Evropské ligy. Leckdo může namítnout, že cestičku Slovanu umetl slabší litevský soupeř a koronavirus prosakující strukturou FCSB, ale štěstí zkrátka přeje připraveným. Tak to chodí.
Období, v němž byl schopný Liberec porazit Olympique Mairselle, italské Udinese, nebo dvakrát remizovat se Sevillou.
Aura úspěchu a autenticity se zjevně z okolí Ještědu v časech čekání nevytratila, bloudí vzduchem dál i po čtyřech letech. Hoftych a spol. dokázali to, co se nepovedlo favorizované plzeňské Viktorii, Jablonci a v minulých sezonách Mladé Boleslavi se Spartou. Ukázali vnitřní sílu, obrovskou chuť, odhodlání. Nutno říct, že v rozhodujícím zápase nebyli lepší, netahali za delší konec, ale po celou dobu nerozpustili herní plán a sympatickou týmovostí nakonec dokráčeli pro desítky milionů do klubové kasy.
Projektu Slovan ani nejde úspěch nepřát. Je až na pováženou, jak rychle realizační tým stmelil jedenáctku nechtěných, která během léta do kabiny dorazila a s níž si třeba ostatní kluby ani nevěděly rady. Z jednotlivců a specifických charakterů trenéři uplácali tým s velkým T a právě díky tomu si klub zahraje Evropskou ligu.
Na severu Čech prostě předkola umí. Pokorně si věří a pohodovým osobním přístupem posouvají limity dál. Koeficient návrat Liberce do Evropy potřeboval, hoši ze severu za to zase vzali. Před základní skupinou nevyhnutelně musí posílit, jinak dojedou na kumulaci zápasů, po čtyřech letech ale zase jednou nezbývá než smeknout klobouk. Především za otesání velkými zápasy neobroušeného kádru do role vítězů.
A teď schválně, jak vysoko má tahle podceňovaná parta limit?
