Slovensko coby „stravitelný“ soupeř pro českou reprezentaci v osmifinále olympijského turnaje? Při zběžném pohledu do statistik by se to tak mohlo zdát – jediný bodík po třech zápasech v základní skupině, skóre 2:11. Debakl s Američany 1:7, nečekané zaváhání se Slovinskem 1:3…
Ovšem pozor – skvěle odbojovaný a odpracovaný duel s našlapaným Ruskem, kterému tým vedený Vladimírem Vůjtkem podlehl až po nájezdech 0:1, ukázal i druhou tvář současného slovenského týmu.
Ne, Slováci rozhodně snadný soupeř nebudou.
Proč?
1. I při hojně diskutované absenci Miroslava Šatana mají v týmu charismatické lídry. Zdeno Chára v obraně a Michal Handzuš v útoku. To jsou klíčové osobnosti týmu. Levá a pravá ruka ďábla Vůjtka. Oba svou práci zvládají výborně. Důkaz? Po ostudném rozjezdu si vše se spoluhráči důrazně vyříkali a proti Rusku byli Slováci k nepoznání.
2. Na mistrovství světa před dvěma lety Slováci uspěli propracovanou obranou středního pásma a bleskovými protiútoky. V Soči se k osvědčené taktice vrátili. Přesně takový styl českému týmu zrovna nevoní – viz poslední výsledky s podobně hrajícím Švýcarskem.
3. Nepředvídatelný Ján Laco. Dvaatřicetiletý gólman Doněcku zazářil před dvěma lety v Helsinkách, jako první slovenský gólman v historii byl zvolen nejlepším brankářem mistrovství světa. Přesto nemá tak zvučné jméno jako Halák nebo Budaj, hvězdy z NHL. První dva zápasy Laco sledoval z tribuny, ale když jej Vůjtek poslal proti Rusům, zachytal fantasticky. Přálo mu i štěstí, dvakrát mu pomohla tyčka, několikrát obětavě bránící spoluhráči. Ale přesně tohle k dobrému brankáři patří.
4. Nejlepší na konec – Vladimír Vůjtek. Zkušený trenér, který už nemusí nikoho přesvědčovat o tom, že umí. Klubové i reprezentační výsledky mluví za vše. Na hráče přenáší svůj klid a rozvahu, dokáže týmu vtisknout jasnou tvář.
Shrnuto: Slovensko bude v osmifinále těžký soupeř. A je moc dobře, že si to český tým uvědomuje. V úterý se můžeme těšit na emotivní podívanou!
