Nebyla to jen rekordní série výher. Oceláři teď ukázali i srdce
Sílu a charakter týmu neukazují čísla nebo rekordní série, ale výkony na ledě. A ty mluví jasně. Třinec je aktuálně nejlepším týmem Tipsport extraligy. Prezidentský pohár, trofej pro vítěze základní části, už týmu trenérů Jiřího Kalouse a Václava Varadi jen těžko někdo vyrve z ocelových drápů. To už by za sebe museli nechat Oceláři hrát v poslední čtvrtině uklízečky, ledaře a kluky z ochranky Werk Areny.
Jenže vyhrát základní část, to není cílem Třince. Šéfové a trenéři tým staví a štelují na play off. Na nekompromisní útok na mistrovský titul. O ničem jiném v klubu od začátku sezony ani nemluví, na nic jiného se nepřipravují. Poslední zápas s pražskou Spartou (5:4) ukázal, že to Oceláři myslí s ambicemi vážně.
Že zrovna proti Spartě posunuli rekordní sérii výher v řadě v základní části na číslo třináct, není až tak podstatné. Ostatně žádný z týmů, který je v rekordní tabulce vítězných sérií v dlouhodobé fázi jen těsně pod Třincem, ligu nakonec nevyhrál.
Klíčové bylo, jakým způsobem se Oceláři dokázali psychicky otřepat a herně zvednout z průběžného skóre 0:3. Právě to nejlépe ukázalo sílu a charakter týmu. Trenéři ani samotní hráči se nespokojili s tím, že se vlastně nic neděje. Že už mají nahráno a můžou si proti Spartě za takového stavu oddechnout. Nepřipravovali si v hlavách alibistické fráze typu: „Tak určitě, proti takovému soupeři už se tříbrankové manko dotahuje těžce. Navíc když nám chybí Irgl, Klepiš, Hrňa nebo Roth…“
Nic takového. Trenéři míchali sestavou, drželi střídačku v tenzi, hokejisté začali makat na krev. Konec líbivým kombinacím, které nikam nevedou a rychle se vrátit ke kořenům – důraz, střelba, pohyb. Právě tak se totiž bude hrát v play off. A jestliže nejste schopni takové obraty, nebo chcete-li hokejové srdce, ukázat v základní části, jen těžko se na něj budete moci spolehnout v klíčových bitvách play off.
Vyhrát všechny zápasy jedné čtvrtiny základní části je unikátní kousek. Klobouk dolů. Oceláři však během rekordních třinácti výher v řadě za sebou neukázali „pouze“ kvalitu, ale právě i bojovné srdce. A nejen proti Spartě. Stejně tak ve Zlíně, kde vyrovnávali pět minut před koncem, nebo v Litvínově, kde otáčeli skóre třemi góly v posledních devíti minutách. Nepříznivý vývoj museli obracet v osmi zápasech. A obrátili. To je pro Oceláře cennější deviza než zápis do historie.
„Vítězíme, ale zároveň cítíme, že v některých záležitostech máme rezervy,“ trefně komentuje třinecký kapitán Rostislav Klesla. „Takovou sérii zažijete asi jen jednou v životě, ale my zůstáváme nohama pevně na zemi. Protože se blíží play off a stále musíme naši hru pilovat!“ V tomhle je aktuálně největší síla Třince. Naplno a bez přestávek šlape celý realizační tým. Od štědrých šéfů až po mladé dříče ze čtvrtých formacích. Pokud stejnou práci odvedou Oceláři i v play off, nemusí mít obavy ani z toho, že by (znovu) klopýtli o ševcovský verpánek.
