Týmový Třinec. Už ne jen zvučná jména na papíře
Osm zápasů, osm vítězství. A historicky nejlepší vstup třineckých Ocelářů od roku 1995, kdy elitní soutěž hrají. Jaký posun proti mizernému ročníku, kterým se v uplynulé sezoně doslova protrápili. Důvod? Ten klíčový přesně vystihnul brankář Šimon Hrubec: „Letos je to opravdu týmový Třinec!“ Pravil třinecký gólman po vítězství 5:1 nad dosud také neporaženým Chomutovem.
Že mají Oceláři našlapanou sestavu zvučnými jmény, netřeba opakovat. Takových individualit! Takových střelců! Jak se srovnají na ledě? Jak na přesilovkách? Nebude jeden po druhém koukat, kolik má času na ledě? A kolik by si třeba přál mít? Veškerá úskalí tohoto typu ráznou rukou utnul zkušený praktik Vladimír Kýhos hned zpočátku. Rozdal týmové role, načrtnul systém a taktiku. Všem je jasné, že přesilovky nemůžou hrát všichni, ale trenér Kýhos dělí čas a prostor na ledě poměrně rovnoměrně.
A hráči to evidentně vzali za své. Dobře si jsou vědomi, že klíčovou roli může hrát první, druhá, třetí i čtvrtá pětka. Každá může udeřit, rozhodnout zápas. V praxi to také tak vypadá - síla a kvalita je rozložená. V klubových statistikách je hned osm borců na šesti, respektive pěti, kanadských bodech. Celkově byste nejlepšího Oceláře našli až na 27. místě žebříčku bodování v extralize.
Třinec soupeře drtí jako tým, ne jako jednotlivci. A stejně to funguje i směrem dozadu. Přestože je hluchých míst, chyb a zaváhání v třinecké hře dozadu stále dost, jeden zaskočí za druhého, druhý za třetího. Útočníci vypomáhají obráncům, obránci brankáři. A nad vším ční ve fantastické formě chytající Šimon Hrubec. Proto je Třinec nahoře. Pokud nepoleví a dál bude šlapat jako tým, nahoře také zůstane.
