Holaňovi se daří zaslouženě. Lakatoš? Nad rasismus se povznesl a bojoval
KOMENTÁŘ KVĚTOSLAVA ŠIMKA | Krok za krokem klub a tým posunovat. Takové byly a jsou ambice vítkovického trenéra Miloše Holaně. V Ostravě se mu společně s realizačním týmem i zástupci vedení klubu jeho mise daří. Před dvěma lety hrály Vítkovice předkolo, loni čtvrtfinále, letos už semifinále extraligy. Zaslouženě.
Ostravané už v základní části ukázali, že mají zdravý a silný tým. Druhé místo za suverénními Pardubicemi mluví za vše. Tým šlapal bez výkyvů, bez propadů. Navíc s výsledky a hrou, která bavila fanoušky a plnila Ostravar Arenu.
Když sportovní ředitel klubu Roman Šimíček před sezonou na rovinu mluvil o semifinále, trenér Holaň ambice lehce krotil. Upozorňoval, že nově skládaný tým si musí sednout. Zvyknout si na americké posily Petera Muellera, Petera Kriegera nebo Willieho Raskoba. Uspořádat hierarchii, rozdat a hlavně opravdu vzít dané role.
Kromě ověřeného Muellera se totiž ani moc nevědělo, co přesně se dá, nebo nedá čekat od Kriegera s Raskobem. Na Slovensku se oběma dařilo, nicméně bylo dost příkladů, kdy se posun do české soutěže ligy nepovedl. A vyšuměl do ztracena.
Pro Vítkovice byli Američané trefa. Zapadli výborně, sedli si s Muellerem, otevření jsou i vůči dalším, pozvedli ofenzivní i defenzivní kvalitu týmu. Občas sice stále bojují se zbytečnými fauly, ale tyhle nákupy se povedly. Stejně tak další posily. Tým nebylo jen prázdné slovo.
Jednu z klíčových rolí hraje i rtuťovitý Dominik Lakatoš. Když byl Mueller na marodce, táhnul Vítkovice ofenzivně on. Zvládl i záskok za zraněného kapitána Lukáše Krenželoka, céčko si nakonec nesl i do play off.
V něm je sice poněkud překvapivě po šesti zápasech bez bodu. Žádný gól, žádná asistence. Ale proti Kometě odvedl hromadu práce. V oslabeních byl společně s Rastislavem Dejem suverénně nejvytíženějším útočníkem, v průměru 2:30 minuty na zápas. K tomu přidal 6 bloků, ten poslední odnesl zraněním, z ledu se plazil po čtyřech.
Jako kapitán udržel i emoce. V třeskuté sérii, v níž nebyla nouze o potyčky a drobné šarvátky, byl Lakatoš vyloučený jen jednou. Hecoval kumpány, ocenil každý dobrý blok nebo hit, povznesl se nad rasistické nadávky z ochozů. I bez bodů dobrá práce.
Kredit náleží i realizačnímu týmu Vítkovic. Miloš Holaň s Radkem Philippem nezmatkovali, neházeli do sestavy granáty. Ani do přesilovek, přestože je Kometa v čele s vynikajícím Dominikem Furchem dlouho bránila skvěle. Pokud nezasáhla marodka, trpělivě se drželi systému a složení speciálních formací. Šikovně alternovali indisponovaného Robertse Bukartse s dravým Petrem Fridrichem, v klíčových momentech jim právě tyhle tahy přinesly postupové body.
Samostatnou kapitolou je brankář Aleš Stezka. Ještě před dvěma lety chytal první ligu v Havířově. Na jeho parádní mládežnické výkony pomalu padal prach. Teď je znovu na špici. Jeden z nejlepších gólmanů ligy, právem se o něm mluví v týmech NHL. Podle pokročilých statistik sice nemá za precizní vítkovickou defenzívou zase tak moc práce. Jenže čísla neukážou, že v takřka v každém zápase vytáhne alespoň jeden „monstrzákrok“. Vyloženě brankářský highlight. Navíc v klíčovou chvíli, kdy se zápas láme. I díky němu jsou Vítkovice v nejlepší čtyřce.
