Frustraci z videa lze chápat, reakci šéfa Vítkovic i APK ne. Neřval poprvé
BLOG KVĚTOSLAVA ŠIMKA | Skvěle rozjetá sezona vám utíká po gólech, které nejde na první dobrou a se stoprocentní jistotou rozklíčovat ani po dlouhých minutách u videa a ze zpomalených záběrů. V tomto lze vítkovickou frustraci z rozhodnutí sudích Oldřicha Hejduka a Jiřího Ondráčka z druhého semifinále Generali Česká play off s Mountfieldem HK chápat. Navíc, když soupeř nebyl na vaší půdě ve vedení ani jednu sekundu a přesto odjíždí s náskokem 2:0 na zápasy (0:1 sn, 2:3 p).
Co chápat nelze, je reakce majitele klubu a jednoho z nejvýše postavených lidí v českém hokeji Aleše Pavlíka. Prezident Asociace profesionálních klubů ledního hokeje, která Tipsport extraligu od nynější sezony řídí, a viceprezident svazu se bezprostředně po zápase v útrobách stadionu do rozhodčích pustil. Sprostě nadával. Nevynechal ani Vladimíra Pešinu, předsedu komise rozhodčích, který na utkání byl. Pavlík v emocích mimo jiné křičel i slova o korupci.
Sám tím docela významně plivnul na dobré jméno a pověst vlastního produktu. Ne poprvé. Velmi podobně reagoval i po vyřazení Vítkovic ve čtvrtfinále 2019 s Třincem (0:4 na zápasy). Podle zápisu o utkání tehdy prohlásil, že je hlavní sudí Jan Hribik zkorumpovaný. Duel řídili i Roman Mrkva a čároví Daniel Hynek a Michal Zíka.
Pavlík pak dodatečně dostal pokutu 80 tisíc korun. Padesát mu vyměřil tehdejší ředitel soutěže Josef Řezníček za poškození dobrého jména soutěže. A třicet tisíc Disciplinární komise za nepovolený vstup do kabiny rozhodčích. Byť tedy Komise rozhodčích zpětně uznala, že vyloučení vítkovického Patrika Zdráhala do tří, ze kterého dali Oceláři branku na 4:2 (konečný výsledek 5:2), bylo chybné.
Vítkovický majitel se tehdy dodatečně omluvil a stejný díl peněz poslal do Nadačního fondu Ivana Hlinky. „Jsem si vědom své chyby a omlouvám se za ni,“ napsal posléze v oficiálním prohlášení. „Požádal jsem Disciplinární komisi o co nejrychlejší projednání. Z celého incidentu si beru ponaučení do budoucna.“
Výsledek? Další křik a emoce. Samozřejmě, frustraci a naštvání po verdiktech od videa, které lze v konečném důsledku obhájit na jednu i druhou stranu, se chápat dá. Vždyť i hradecký kapitán Radek Smoleňák se dlouhodobě nijak netají tím, že podobné verdikty na hraně brankoviště kolikrát překvapí i samotné hráče. I po středečním duelu zmínil, že pravidla jsou v tomto vcelku ohebná. Rozhořčení se tedy dá chápat. Zvlášť, když postavíte jeden z nejsilnějších (a nejdražších) týmů v historii klubu a po letech strádání s ním útočíte na medaili.
I tak je Pavlíkova reakce naprosto nepřijatelná. Jestliže šéfové klubu a trenéři na své hráče dennodenně tvrdě šlapou ohledně disciplíny a krocení negativních emocí, měli by se tím také sami řídit. Jakou zprávu tím výlevem Pavlík svému týmu po těsných prohrách dal? Všechno je marné, stejně bušíte do zdi?
To je špatně. A byla by velká škoda semifinále takto vnímat. Ostravané mají dostatečně silný a kvalitní tým, na střídačce zkušené trenéry. Oba duely s Mountfieldem byly extrémně vyrovnané, sportovně zajímavé. Stačily maličkosti a průběžný výsledek je opačný. Přehmatů a situací, které rozhodčí mohli a měli v obou úvodních zápasech posoudit jinak, bylo několik. Na obou stranách, jako v každém play off. Namátkou třeba vysoká hůl a zákrok vítkovického Juraje Mikuše na Christopha Lalancetta v 18. minutě druhého semifinále.
Pokud se vítkovičtí hráči „naladí“ na šéfovu negativní notu, nemají v odvetách šanci.
