Osmatřicetiletý Martin Růžička je zpátky v reprezentaci. Po dlouhých šesti letech. Zpráva, která překvapila i samotného lídra třineckých Ocelářů. Pozvánku nečekal. Už.
Proč už? Ne, že by neměl patřičnou výkonnost. Kdepak, třinecký útočník je v každém duelu vidět, pořád je nebezpečný. Stále je schopný vymyslet unikátní řešení situace, překvapit šikovnou prohazovačkou nebo milimetrovou přihrávkou přes celé obranné pásmo v přesilovce. Při střelbě má v rukách dynamit. Mine málokdy.
Nakonec stačí jen letmý pohled na extraligové statistiky. První místo kanadského bodování? Martin Růžička . 42 odehraných zápasů, 51 bodů. Za 20 gólů a 31 asistencí. Navlas stejnou bilanci má liberecký centr Tomáš Filippi , jen má o čtyři zápasy víc.
Jenže ani to není novinka. Na špici bodování je Růžička prakticky každou sezonu, loni bodování vyhrál. V elitní pětce kanadského bodování základní části nebyl od olympiády v Pchjongčchangu 2018, kdy reprezentoval naposledy, jen dvakrát. Jednou proto, že byl zraněný, takže odehrál jen 18 zápasů (7+10). A v sezoně 2021/22 mu na top pětku chyběly jen tři body.
A to se bavíme o základní části. V play off zkušený matador pod tlakem ještě roste. Přesto reprezentační pozvánky nepřicházely. I proto Růžičkovo překvapení. Trenér Radim Rulík to po nominaci komentoval trefně. „Martin je vítězný typ, na titulech v Třinci má obrovský podíl nejen účastí na ledě, ale prací v kabině. Dokáže vybláznit tým ke stoprocentnímu a maximálně obětavému výkonu. Ve svém věku je neskutečně efektivním hráčem. Mezi nejlepší v extralize patří minimálně pět let.“
Vše platí. Nakonec Radim Rulík to v roli kouče Mladé Boleslavi a Pardubic poznal v posledních play off hodně zblízka a na vlastní kůži. Právě třinečtí Oceláři vedení Růžičkou jeho týmům několikrát vystavili stopku. A rodák z Berouna hrál vždy jednu z klíčových rolí.
Proč tedy pozvánky nepřicházely? Podle mého i proto, že se obecně zažil mylný pocit, že Růžička je platný pouze v přesilovkách. A do obrany až tak nepomůže. Není tomu tak. Kdyby ofenzivní útočník flinkal práci do defenzivy, neměl by u náročných trenérů šanci. Ať už to byl dřív Václav Varaďa nebo teď Zdeněk Moták.
Ano, je třeba mu dát klíčovou roli a prostor v přesilovce. Rozhodně to nemusí (ani nemůžou) být komplet celé dvě minuty, jako tomu v Třinci bývalo před lety. To už by v současném hokeji nešlo a Růžička to dobře ví. Pokud má důvěru, splatí ji. I na mezinárodní scéně, kolena se mu třepat nebudou.
I v klubu se na Růžičkův návrat do národního týmu dívají pozitivně. V Třinci má opravdu unikátní pozici. Výroční dresy, plakety a upomínky na všechny možné rekordy a jubilea už doma pomalu nemá kam dávat. Pár dní zpátky shodou okolností poskočil na špici všech klubových statistik v základní části i play off. Nejvíc bodů, nejvíc gólů, nejvíc asistencí. Všude svítí jediné jméno – Martin Růžička. Nechal za sebou i zdánlivě neotřesitelná čísla Richarda Krále.
Jestli svou hokejovou genialitu ukáže i na mezinárodní scéně, jen dobře. Pro Růžičku, pro Oceláře i pro národní tým.
Témata:
sport, hokej, Reprezentace, Třinec, Radim Rulík, Richard Král, Martin Růžička, Václav Varaďa, Tomáš Filippi, Zdeněk Moták, Zimní olympijské hry 2018, Sport na Heureka.cz
Související články
