České kluby si žijí nad poměry. Hvězdy zaslouží maximálně 300 tisíc
Skončil další ročník naší ligy, který po fotbalové stránce nepřinesl nic extra. Přitom měl. Do soutěže přišla hromada zahraničních hráčů a já čekal zvýšení kvality. No, a co se stalo? K ničemu nedošlo. Cizinci nebyli přínosem, poznali nepříjemnost české ligy a téměř všichni zkapali. Soutěž je agresivní, hodně se brání. U nás se hraje na výsledek, kdežto venku se klade důraz na kvalitu. Divák je ochuzený, musí koukat na taktické bitvy, trenéři se tomu přizpůsobují a to mi strašně vadí. Nám nechybí houževnatost, ale krása fotbalu už jo. Vždyť kolik bylo hezkejch fotbalů? Spočítal bych je na prstech jedný ruky.
Včera jsem potkal sparťana. Má permanentku a stejně na zápas nejde. A prý není jediný. Ještě ke všemu je naštvaný, co za hráče to do ligy chodí. Z druhé strany, abych jen nekritizoval, tak lize nechyběla dramatičnost a zajímavost. Hlavně finiš lidi bavil. Dohadovali se, kdo spadne, kolikátá skončí Sparta. Musím politovat Jihlavu, vyhrála v Plzni, porazila Slavii a stejně zahučí do druhý ligy. Pro mě to byli smutní hrdinové.
Sezona byla ale především o našich velkoklubech. Plzeň to zvládla. Zbylé dva týmy se musí poučit z toho šílenství, co rozpoutaly v létě. Snad pochopily, že koukat se po vyhaslých hvězdách nemá smysl. Dostaly přes papulu.
