Skončil další ročník naší ligy, který po fotbalové stránce nepřinesl nic extra. Přitom měl. Do soutěže přišla hromada zahraničních hráčů a já čekal zvýšení kvality. No, a co se stalo? K ničemu nedošlo. Cizinci nebyli přínosem, poznali nepříjemnost české ligy a téměř všichni zkapali. Soutěž je agresivní, hodně se brání. U nás se hraje na výsledek, kdežto venku se klade důraz na kvalitu. Divák je ochuzený, musí koukat na taktické bitvy, trenéři se tomu přizpůsobují a to mi strašně vadí. Nám nechybí houževnatost, ale krása fotbalu už jo. Vždyť kolik bylo hezkejch fotbalů? Spočítal bych je na prstech jedný ruky.
Včera jsem potkal sparťana. Má permanentku a stejně na zápas nejde. A prý není jediný. Ještě ke všemu je naštvaný, co za hráče to do ligy chodí. Z druhé strany, abych jen nekritizoval, tak lize nechyběla dramatičnost a zajímavost. Hlavně finiš lidi bavil. Dohadovali se, kdo spadne, kolikátá skončí Sparta. Musím politovat Jihlavu, vyhrála v Plzni, porazila Slavii a stejně zahučí do druhý ligy. Pro mě to byli smutní hrdinové.
Sezona byla ale především o našich velkoklubech. Plzeň to zvládla. Zbylé dva týmy se musí poučit z toho šílenství, co rozpoutaly v létě. Snad pochopily, že koukat se po vyhaslých hvězdách nemá smysl. Dostaly přes papulu.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit