Buďte všichni jako Slavia! A ať se dá dohromady i zakletý VAR
Přesně po roce tyhle řádky píšu ze Špindlu, což je v mých očích hodně zvláštní místo. Minimálně tím, že noci jsou tady nějak podezřele delší než ve zbytku Česka. Co chvíli mě někdo zastaví, vyfotí se se mnou a pochválí za fejetony ve Sportu. Pro každýho mám dobrou zprávu: budou vycházet i v roce 2020.
Ani letos nikoho šetřit nebudu, ale taky doufám, že budu moct co nejčastěji chválit. Už někdy před pěti lety jsem předpovídal, že český fotbal čeká doba temna. Ta tady pořád je, ovšem Slavia loni ukázala cestu. Byla pokorná i sebevědomá, věřila v samu sebe a výsledkem byl nádherný podzim v Lize mistrů. S obry odehrála sympaticky vyrovnaný zápasy, a přestože v našlapané skupině s Barcelonou, Dortmundem a Interem skončila poslední, zanechala parádní dojem.
Slavia hrála tak sexy fotbal, že tomu nevěřím ještě dneska. Po iks letech jsem byl hrdej na český tým, kluci z Edenu vylepšili renomé našeho fotbalu. Škoda, že jsou v tom sami, potřebovali bychom taky silnou Spartu. Ta i v roce 2019 dojížděla na nepovedený experiment jménem Stramaccioni, který si myslel, že s hordou cizinců českou ligu v pohodě přejede, jenže se osudově spletl.
Se slabou Spartou trpí celý český fotbal a myslím, že to pochopili i její fanoušci. Dřív byli celkem bez soudnosti, ale teď mám pocit, že jsou o něco skromnější. A možná, že i slávistům tiše závidí.
Ligu čeká atypické jaro, protože suverénní Slavia má po podzimu luxusní šestnáctibodový náskok. Nepůjde jí ani tak o titul, který už má v kapse, jako spíš o budoucnost. Nejen v mém okolí se šušká ledacos. Nejdivočejší scénář zní tak, že Číňani utnou štědré kohouty, což by znamenalo faktické zhroucení klubu. Přeju si pravý opak: aby se na odvážnou Slavii nabalily další týmy a liga šla nahoru. Třeba v posledním podzimním kole byla vidět čirá fotbalová hrůza, viz zápas Baník vs. Sparta. Tolik obouchaných hlav jako tenkrát jsem snad v životě neviděl.
Pád našeho fotbalu byl hluboký a dlouhý, těžko se z toho drápe zpátky nahoru. Kvalita ligy je pochopitelně odvislá od vedení celého fotbalu, které je dlouhodobě nedůvěryhodné. Vnímaví fanoušci to cítí a místo cesty na stadion kolikrát radši zůstanou doma. Proti Berbrovi a spol. jsme jeden čas bojovali, ale vzdali jsme to a čekáme na volební valnou hromadu v příštím roce.
Lepší lize nepomáhají ani rozhodčí, kteří páchají kardinální chyby, a soutěž se někdy stává až neregulérní. Přál bych si, aby se dal dohromady i zakletej VAR. Že může video fotbalu skutečně pomoct, se ukazuje třeba v Anglii: o víkendu jsem viděl zápas Premier League, kde zásah videosudího trval chvíli, všechno bylo přehledný a jelo se dál. Proč to takhle nejde i v Česku?
Sudé roky jsou ve fotbale vždycky sváteční – letos nás čeká EURO. Z lehké kvalifikační skupiny jsme prostě museli postoupit a kvituju, že se v reprezentaci udělal kus práce. S pozitivním Jardou Šilhavým se do nároďáku vrátil úsměv, který by mohl vydržet i po mistrovství Evropy. Do Glasgow a Wembley nepojedeme v roli bouráků turnaje, ale tým je konkurenceschopnej a když se nechá inspirovat loňským příběhem Slavie, nemuselo by to dopadnout vůbec špatně. Pokud kluci projdou z ošidné skupiny, mohli by se domů vracet skoro jako hrdinové.
