Chci se bavit, po Schickovi se mi stýská. Co budeme mezi elitou dělat?
KOMENTÁŘ LADISLAVA VÍZKA | Začnu velkou gratulací oběma našim reprezentacím. Stála proti nám silnější mužstva, přesto jsme si dovedli poradit. Suchopárkova jednadvacítka postoupila na malé EURO, áčko zase do baráže o mistrovství světa. Já vím, je divný, když Gruzii označuju za silnějšího protivníka, ale ono to tak je. Má lepší hráče, útočníky přímo úžasné, působí v kvalitnějších klubech. Musíme si zvykat a nezavírat oči před realitou. Gruzínci už nepatří mezi outsidery jako před pár lety. Kluci byli šťastní, že je vymlaskli (2:1). Nasadili si trička s nápisem Zpátky mezi elitou, ale popravdě, já moc nevím, co tam budou dělat.
Mezi evropskou smetánkou, v té nóbl společnosti, se už musí hrát taky fotbal a věci dělat malinko jinak. My to jen dřeme, dřeme a dřeme. Spoléháme na fyzičku, jedeme na charakter, na obětavost. Ale tak to momentálně je, musíme se s tím smířit. Byť nám starším se to činí hůř, protože v naší době jsme týmy typu Gruzie, byť zrovna ona tehdy na fotbalové mapě nebyla, s přehledem poráželi. Protože jsme fotbal uměli mnohem líp.
Ve středu jsem hrál tenis. Potkali mě čtyři postarší chlapi. Hned jsme začali klábosit o fotbale. A oni na mě: pane Vízku, co děláme v akademiích? Vždyť ti Gruzínci okolo nás doslova tančili. Co jsem měl říct? Že to děláme na prdlačku? Že neumíme až na absolutní výjimky vychovat technický hráče, co umí kličku?
Podívejte se, výsledky jsme udělali hezký, ale kdybychom nehráli doma a kluci neměli doping v podobě domácího publika, tak nevím, jestli bychom uspěli. Mě děsí, že v jednadvacítce vidíme
