Friis je pořád jen asistent. Radič je smutnej, po prohře vyráží na dálnici
KOMENTÁŘ LADISLAVA VÍZKA | Sparta–Teplice 1:1. Další ztráta a hrůzostrašnej čtrnáctibovej odstup od Slavie. A pak v úterý výprask od Atlétika. Chtě nechtě si musím vzít na paškál trenéra. Když pozoruju Larse Friise, vidím absolutní bezradnost. Letenští se potápějí víc a víc a já si říkám, jestli to jde za ním. Objednávejte roční iSport Premium za zvýhodněnou vánoční cenu>>>
Ještě na konci srpna jsme byli všichni vyjukaní, že Spartu dostal do Ligy mistrů. Kouče jsme vychvalovali, pomalu vynášeli do nebes. Skvělý úvod do sezony, a to i v domácí soutěži, s odstupem času vidím spíš jako dozvuk formy z předchozí sezony. Zdá se mi, i na základě posledních vyjádření, že Friis je pořád jen asistent. Po nevydařených utkáních vyzdvihuje soupeře, nekouká se na sebe, na svůj klub. Nevidím, že by Spartu zlepšoval. Ani v náznacích, v detailech.
Dobrého trenéra poznáš v krizi. Sílu osobnosti ukázal Priske, před dvěma lety také neměl dobrej start, ale bravurně si s tím poradil. Přitom proti němu stála celá Letná, fanoušci vyhazovali Rosu… Z pekla ale našel cestu. Friis však na
