Tak snad vyjde baráž... Součka mám rád, ale je to málo. Nemáme plejera, který umí kličku
KOMENTÁŘ LADISLAVA VÍZKA | Nebudu lhát. Ve svým nitru jsem vzdal přímý postup Česka na mistrovství světa a hodně se bojím baráže. Nechci být pesimista, ale budeme to mít těžké. Jestli si chce Ivan splnit klukovský sen a být v Americe jako trenér, do hráčů musí pěkně šlápnout. Takhle by to teda nešlo.
Jak jsme vlastně chtěli se starou gardou Chorvatska hrát. Před zápasem jsme mluvili, že na ně vletíme, že se jich nebojíme, že jdeme vyhrát. Vypadalo to úplně obráceně. Jeli jsme něco ubránit, hráli zanďoura, bez útoku, bez hry. Poločas byl strašidelnej, výkon nula. Velký zklamání.
A teď, co je lepší. Chorvati měli starší a zkušené mužstvo, snad pět šest hráčů kolem pětatřiceti let. Jenže oni to uměj, opravdu uměj! Vím, že mladí jsou budoucnost, perspektivní a všecko, ale nekoukám na věk, na starý nebo mladý. Nás třeba ve třiceti už taky odepsali, zažil jsem to na vlastní kůži, ale vím, jak jsem se cítil dobře. A Chorvatsko je nejlepší příklad. Modrič hraje ještě za Real Madrid – a jak válel.
Petr Rada mi říká: „Láďo, mě nezajímá, kolik jim je.“ My jsme stará škola. Matějovský má pohyb jako hrom, myšlenku takovou, že Douděra v nároďáku
