Báru jsem nekrotila, emoce ke sportu patří. Za návrat po mateřské ji obdivuji
KOMENTÁŘ LUCIE ŠAFÁŘOVÉ | Vrcholí Wimbledon, nejslavnější tenisový turnaj, na němž hraje i Bára Strýcová, moje velká kamarádka a parťačka, s kterou jsme získaly bronz na olympiádě v Riu. Takže tentokrát bych ve svém sloupku napsala něco o ní. Má můj obdiv za to, jak se dokázala vrátit.
Bára je velká bojovnice, to o ní všichni vědí. Musím říct, že ji opravdu obdivuju, jak se po mateřské v sedmatřiceti letech znovu vrátila na okruh. Protože moc dobře vím, jak je péče o rodinu náročná. Najednou už se nesoustředíte jenom na sebe, prioritou jsou děti, ale i tak musíte trénovat naplno.
Takže opravdu klobouk dolů před ní. Ona nemá ve zvyku dělat něco napůl. Takže když do toho šla, klasicky začala mít plné tréninky, makala opravdu hodně. Myslím, že si to užívá, i když nevím, jestli má ambice, aby hrála dál. Ale to asi teď úplně neřeší. Je z ní cítit, že má z tenisu velkou radost.
Wimbledon je pro ni srdcová záležitost, vždycky se tam rozzáří a je na ní vidět, jak ji to na trávě baví.
