Podmínky pro sportovce ve Francii? Návštěva jiné sportovní galaxie
BLOG LUKÁŠE ROHANA | Nedávno jsme s dalšími sportovci vyrazili do Paříže na celoevropské setkání týmu Toyota. V rámci dvoudenní partnerské akce jsme měli příležitost navštívit a prohlédnout si tréninkové olympijské centrum pro francouzské sportovce. Celý areál na mě zapůsobil obrovským způsobem. Zkušenost mě přivedla k myšlence, jak pozadu oproti nejvyspělejším státům jsme u nás.
Je však vůbec možné, aby v našem prostředí a podmínkách někdy vyrostlo, a následně fungovalo, podobné sportovní centrum? Nemyslím si ani, že by to byla primární věc, kterou aktuální sportovní situace v Česku postrádá.
Pro porovnání podmínek však nastíním, co jsme v Paříži na vlastní oči obdivovali… Možná si pak sportovní fanoušci budou vážit některých úspěchů z posledních let o poznání více.
Moderní atletická hala, velodrom schovaný uprostřed běžecké dráhy, dvě posilovny, další zázemí “ukryté” v prostoru pod halou. Stále mluvím o jednom stadionu. Až podzemní chodbou se přesouváme do jiného prostoru. Judistický chrám zdobený portréty francouzských šampionů. Jedna stěna už prý nestačí, sděluje nám náš průvodce.
Mimochodem olympionik, trojskokan, který centrum využívá ke své přípravě. I tak však funguje jako velice schopný guide s nespočtem informací o celém areálu.
Přítomnost dalších posilovacích zařízení a fyzio centra přímo v hale podtrhuje kvalitu sportovního zázemí pro jedny z nejlepších judistů světa.
Hned vedle přecházíme do šermířské haly vybavené různými technologiemi pro zkvalitnění tréninku. Samozřejmostí je všude automatické video a možnost ihned v době tréninku zhlédnout svůj výkon.
Další stadion patří vodním sportům. Tři bazény v jedné hale, to je realita olympijského centra. Velký plavecký bazén, dva menší pro vodní pólo, skoky do vody, akvabely…
Možnost plaveckého tréninku pro každého, kdo tréninkové centrum využívá, jen pár metrů od jeho sportoviště.
Hned vedle se nachází gymnastická hala, respektive tři pod jednou střechou. Ohromný prostor pro veškerou přípravu, které nerozumím natolik, že bych se chtěl pouštět do vyjmenovávání jednotlivých disciplín.
Ve venkovních prostorech najdete hřiště pro všechny olympijské týmové sporty. Areál je tak rozsáhlý, že za hodinu prohlídky jsme ho zdaleka neprošli celý. Rozhodně jsem nepopsal veškeré možnosti, co tréninkové centrum nabízí. Pouhé nastínění však, alespoň doufám, postačuje k vytvoření obrázku o podmínkách z trochu jiného světa…
Vše na jednom místě. Veškeré zázemí pro bydlení, regeneraci, lékařské zabezpečení, také sportovní příprava napojená na studium. To kompletně nabízí pařížský INSEP, Národní institut pro sport, odbornost a výkonnost.
Určen je pro elitní sportovce z celé Francie. Dříve armádní cvičiště, ve druhé polovině 20. století přeměněné na sportovní centrum se špičkovým zázemím v jednom areálu. Celý komplex působí jako univerzitní kampus. Tím myslím, že nadchne i člověka, kterého spíše zajímá vizuální stránka budov, než co nabízí jejich vnitřní vybavenost. Vše ale přizpůsobeno především sportu.
Slovy klasika by se nabízelo, zase jsou o krok před námi.
Tady by to bylo ale nemístné. Tak dlouhý krok totiž nikdo nezvládne.
Srovnání s Francií je však v našich podmínkách zbytečné. Už jen počet vrcholových sportovců se bude pohybovat v úplně jiné dimenzi než v českém prostředí.
Nemůžeme se v tomto ohledu rovnat s tím nejlepším na světě. Tak nám to aspoň na místě bylo prezentováno. Pokud šlo o drobné přehánění, věřím tomu, že nebylo daleko od pravdy.
Jde spíš o ponaučení. I u nás by něco podobného mohlo, možná spíš už mělo, fungovat. Podoba by nemusela být natolik pompézní, o to přece vůbec nejde.
Asi si to každý neuvědomuje, ale pokud je vše na jednom místě, jedná se o obrovskou úsporu času, stejně tak i podporu kvality přípravy, která ve výsledku může dělat drobné rozdíly. Právě ty většinou rozhodují o úspěchu, či neúspěchu.
Pokud lze studium navázat na možnosti tréninku, celý proces se tím stává jednoduší. A znovu, ušetří i spoustu času a energie, například namísto cestování.
Nebudu zabíhat do toho, proč v našem prostředí zatím něco podobného nevzniklo. To mi nepřísluší.
Spíš bych, po této zkušenosti, vyzdvihl výkony našich sportovců, kteří se v některých sportech srovnávají se soupeři s natolik odlišnými podmínkami.
Nemluvím o vodním slalomu. Náš sport potřebuje naprosto specifické místo pro trénink, proto reálně nemůže nikdy být součástí takového centra. Navíc jsem přesvědčen o tom, že my v České republice máme podmínky, minimálně, jedny z nejlepších na světě.
Kolik dalších sportů ale může říct něco podobného?
To, že nám dovolili vidět vše na vlastní oči, svědčí ještě o další věci. Sebevědomí.
Oni vědí, že to dělají dobře, proto není důvod držet tajemství pod pokličkou.
Navíc napodobit podobný projekt půjde jen na pár místech na světě.
I tak se tím ale netajili. Na místě bylo dokonce několik mezinárodních novinářů a zástupců olympijských týmů. Šlo sice o výjimečnou událost, i tak to ale podtrhuje sebedůvěru.
Možná i tudy právě vede cesta, která mezi námi není tak prošlapaná. Netajit znalosti, sdílet informace a propojovat sporty napříč.
