BLOG: Kvitová. Brutální i něžná šampionka
LUKÁŠ TOMEK - Zrodila se hvězda, prohlásil Jan Kodeš na adresu Petry Kvitové jen pár minut po jejím triumfu. Vystihl to výborně! Přesto bych jeho výrok malinko poopravil. Petra Kvitová se už evidentně narodila proto, aby se stala hvězdou, velkou šampionkou.
Fascinuje mě, jakým způsobem k velkému triumfu došla. To, jak famózně zvládla tlak okolí. To, s jakou touhou, odvahou, přímočarostí a koncentrací si za svým snem šla. Nečekala, nespekulovala, netaktizovala, nespoléhala na štěstí. Titul si urvala pro sebe, protože prostě byla nejlepší.
Asi největší dojem na mě (samozřejmě vedle finálového výkonu) udělala v rozhovoru, který s ní pořídil náš tenisový expert Jan Jaroch den před soubojem se Šarapovovou.
Sršelo z něj sebevědomí a odhodlání, přesto v něm nebyla ani stopa arogance, nadřazenosti. Rozhodující moment interview pak pro mě přišel ve chvíli, kdy náš reportér položil otázku, která Kvitové vlastně tak trochu nahrávala k tomu, aby ze sebe před finále sejmula tlak a velké očekávání fanoušků.
„Šarapovová je favoritka finále. Neříkáte si, že už vlastně nemáte co ztratit,“ zněl dotaz. Odpověď byla jasná: „To si neříkám. Vždyť to je velký rozdíl být wimbledonskou vítězkou, nebo ne. A já chci tenhle turnaj vyhrát.“
Ano, takhle přemýšlí šampionka! Žádné alibi předem, žádné předčasné pocity uspokojení tak typické třeba pro jejího prostějovského parťáka Tomáše Berdycha.
V téhle mladé ženě se nádherně mísí brutální přímočarost, síla, vůle a víra ve vlastní schopnosti – to když se pustí na kurtu do své soupeřky – s vlídností, něžností a až jistým druhem ostychu. To když vystoupí ze světa, který lemují bílé čáry.
Pro český sport je úžasné, že právě takovou šampionku má!
