Michal Bílek nerozumí naštvaným fanouškům, kteří organizují petici za jeho odvolání z pozice reprezentačního trenéra. Michal Bílek nevidí důvod, proč by měl být odvolaný, když tým má stále šanci bojovat o druhé místo ve skupině. Michal Bílek se prý už naučil žít pod tlakem nespokojených fandů. Podle Michala Bílka hraje národní tým přesně to, na co momentálně má. Podle Michala Bílka byl problém včerejšího zápasu hlavně v tom, že hráčům chyběl 60 minut pohyb…
Co z těchto vět vyřčených po bezbrankovém trápení s Bulharskem vyplývá? Michal Bílek ztratil definitivně soudnost a sebereflexi. A i proto je třeba situaci řešit.
Za tři dny to budou přesně tři roky od chvíle, kdy národní tým převzal. A za tu dobu týmu nedokázal vtisknout žádnou tvář, moderní herní styl, nenašel si cestu k fanouškům, naopak se pro ně stal symbolem neschopnosti a alibismu. Michal Bílek je kouč totálně bez charisma a přesně tak vypadá i hra, kterou pod ním národní tým většinou produkuje.
Ano, Bílek s reprezentací postoupil na EURO (byť se štěstím), na němž tým odehrál dva dobré poločasy a hrál nakonec čtvrtfinále. Nicméně to je za tři roky zoufale málo.
Kouč dostal luxusní časový prostor, aby ukázal, že má vizi a ví jak na to. Místo toho ale každým dalším zápasem fanoušky i experty utvrzuje v tom, že v jeho případě žádné světlo na konci tunelu nesvítí. Tma, chaos, bezradnost ve hře a stále stejné výmluvy na zraněné hráče nebo chybějící pohyb. To je jeho razítko.
Národní tým za tři roky neudělal žádný progres, nenabral žádný směr, hráči nejsou využívaní tak, jak by mohli být. A byť to bude znít velmi tvrdě – již zmiňovaný postup na EURO mužstvu, bohužel, v jistém slova smyslu uškodil.
Reprezentace totiž s pomocí postupové euforie na čas odrazila kritiku, odsunula problémy do kouta a místo toho uraženě reagovala na kohokoliv, kdo si dovolil její výkony zpochybňovat. Stačí si vzpomenout na Karla Šípa a jeho televizní příspěvek o impotenci českého týmu.
Hráči mu vzkazovali, že pro lidi jako on nehrají, zlobilo se i svazové vedení. Nicméně současnost dává plně za pravdu právě Šípovi. Vždyť od čtvrtfinále s Portugalskem byl nároďák s výjimkou zápasu s Maltou opravdu gólově dokonale impotentní…
A jak z tohoto začarovaného kruhu ven? Podle mě už není jiné řešení než Michala Bílka odvolat a zkusit národní tým restartovat pod jiným vedením. Protože tenhle pokus přes všechny objektivní těžkosti selhal.
„Co se to tady zase rozpoutává? Je mi z toho smutno. Buď jsme na jedné lodi, nebo ne,“ ptal se na tiskové konferenci naštvaně novinářů manažer týmu Vladimír Šmicer. Odpověď na jeho otázku zní jasně – s většinou fotbalové veřejnosti už toto vedení fotbalové reprezentace na jedné lodi opravdu není.
A smutno? To nyní není jen bývalému výbornému útočníkovi. Tenhle pocit (a smutek to je v tom lepším případě) probouzí hra, kterou Bílek svému týmu ordinuje, i v drtivé části fanoušků české reprezentace.
I proto by nyní mělo dojít k radikální změně.
Související články
