Šifra estébáka Romana Berbra? Pravá podstata je strach!
Otrlost fotbalových kmotrů jen pár dnů po volbách nového vedení FAČR je obrovská. Místopředseda asociace a bývalý příslušník StB Roman Berbr poskytl rozhovor svazovému týdeníku Gól. A ani Rudé právo v dobách nejtužší normalizace by se za takovéto propagandistické dílko nemuselo stydět.
Západočeský šíbr sice tentokrát neposílá ty, kterým se poměry v českém fotbale nelíbí, za hranice. A dokonce uznává, že tohle vyjádření pro Sport bylo pitomé. Ale to je také jediný náznak sebereflexe.
A v kontextu s dalšími odpověďmi ho navíc nejde brát příliš vážně. Za zmínku naopak stojí titulek celého článku, v němž nám soudruh Berbr sděluje: „Český fotbal není špatný ani nemocný.“ Díky za takové uklidnění! Má však asi stejnou výpovědní hodnotu, jako kdyby Jack Rozparovač ujišťoval Londýňany, že žijí v bezpečném městě.
Za nejvýmluvnější část rozhovoru považuji jeho závěr. Fotbalový kmotr dostává „otázku“, zda má ještě něco na srdci. A on, světe div se, má.
Nabádá čtenáře, kteří tleskají kampani proti jeho osobě, aby přemýšleli, komu slouží. Sám odpověď nenabízí, nicméně všem vzkazuje, že o fotbale a lidech v něm ví opravdu hodně. „Například i to, kdo se s kým schází, a neměl by, protože se to prostě neslučuje s jeho funkcí. Ale i jiné věci vím a mám.“
Berbr s Peltou? Horolezci na jednom laně
Za touto jednoduchou šifrou je skrytá pravá podstata estébáka Berbra. Toto je princip, na němž vystavěl a zorganizoval svou armádu rozhodčích a delegátů. Strašit a děsit prohnilé fotbalové prostředí tím, že coby bývalý agent komunistické kontrarozvědky si na každého dokáže pořídit nějaké to střelivo.
A toto je i klíč k povolebnímu chování předsedy FAČR Miroslava Pelty. Ten sice po volbách proti Berbrovi naoko odvážně vystoupil. A vyhlásil mu nulovou toleranci. Ale už nyní se dá říct: byly to jen kecy…
Oba kmotři si totiž až příliš dobře uvědomují, že jsou jako horolezci na jednom laně. A konec jednoho automaticky znamená, že se střemlav do propasti zřítí i ten druhý. Však také Berbr v již zmíněném rozhovoru na Peltovu kritiku zareagoval jednoznačně: „Já jsem mu (Peltovi) také sdělil, že mu vyhlašuji nulovou toleranci… Jen jsem to neříkal do médií.“
Proto se ani nejde divit tomu, že se cinklý fotbalový šéf při včerejším prvním jednání nového výkonného výboru FAČR nejen že nepostavil proti setrvání Berbrovy družky Dagmar Damkové ve funkci předsedkyně komise rozhodčích, ale naopak jí už před zasedáním jasně podpořil. Bratrstvo kočičí pracky prostě jede dál.
Alespoň jedna malá naděje při pohledu na nový výkonný výbor tu ale je. Našel se v něm muž, který se chová na první pohled jako slušný a statečný člověk. Zlínský funkcionář a bývalý talentovaný fotbalista Vlastimír Hrubčík byl jako jediný schopný nahlas říct to, co si myslí asi většina fanoušků. Tedy že odmítá Berbrovy metody a jeho vliv na sudí, že mu vadí jeho estébácká minulost i slepá loajalita delegátů při volbách.
Takže pokud před časem Dagmar Damková při svém mediálním úletu tvrdila, že všechno zlo pochází z Moravy, nyní to naopak vypadá, že právě tam je třeba pro tuzemský fotbal hledat alespoň nějakou naději.
