Svět podle Berbra vypadá krásně. Ale chybí v něm řada temných míst
Když se na mě valí špína ze všech stran, řeknu o sobě hodně hezkých věcí a nějak se moje image vyrovná. S podobným záměrem zřejmě přistoupil Roman Berbr ke svojí veřejné obhajobě. V prvním rozhovoru po svém zvolení místopředsedou FAČR pro časopis Gól na vás skutečně vykoukne oddaný fotbalový funkcionář, který pracuje s nasazením, s každým jedná zpříma a bez postranních úmyslů.
Bylo by to všechno krásné, kdyby to nebyla iluze. Bafuňář s pověstí mocného zákulisního hráče o spoustě kontroverzních věcí pro časopis Fotbalové asociace ČR vůbec nepromluvil. Zde jsou podle mě tři nejzásadnější.
1. Roman Berbr tvrdí, že ve dvou nejvyšších patrech je český fotbal nejčistší za posledních 35 let. O tom můžeme ve chvíli, kdy ještě neuplynul ani rok od vypuknutí aféry s Křetínského kabelou, přinejmenším polemizovat. Berbr se ale vůbec nevěnoval vysvětlování, v jakém stavu jsou nižší soutěže, do kterých především spadá jeho moc a vliv. Podle jeho optiky kluby uplácejí rozhodčí a nikoliv naopak. Právě z nižších pater se přitom ozývají svědectví o pokřivených poměrech. Kdo není za dobře s Berberovou klikou, nemá nárok na úspěch či (v případě sudích) kariérní postup.
2. V Berbrově případě nenastala ani změna ve vnímání metod, jež jsou spojeny s jeho působením ve fotbale. Za svůj jediný nedostatek v celém interview uvádí příliš arogantní výroky, kterými nedávno posílal všechny svoje kritiky hrát fotbal někam jinam, nebo zesměšňování zvažované kandidatury Markéty Haindlové jen na základě jejího věku a toho, že je žena. Tyto výroky označuje za rétorické chyby. Kéž by byl Roman Berbr opravdu jen prostořeký činovník. Jenže za jeho vlády se dějí podivnější věci. Připomeňme třeba potrestání klubů z nižších soutěží, které dostaly v nejbližších zápasech trest za podporu Haindlové v podobě záplavy červených karet . To je jen jeden názorný případ za všechny.
3. Ke svojí minulosti u Státní bezpečnosti odvyprávěl Roman Berbr jen svoji verzi příběhu. Pracoval u kontrarozvědky a nikoliv Státní bezpečnosti. V knize Kmotr fotbal, která upozornila na Berbrův škraloup, se ale objevily dokumenty svědčící o jiných okolnostech. Berbr se měl třeba zaobírat u StB i tzv. bojem s vnitřním nepřítelem. Místopředseda FAČR pravdivost těchto dokumentů nijak nevyvrací, ve svém rozhovoru je prostě ignoruje. A raději ukazuje prstem, že ve fotbale se pohybuje řada různorodých lidí. Do jednoho pytle hází obviněné, odsouzené s politicky angažovanými a věřícími. Vskutku podivuhodná logika. I kdyby v českém fotbale bylo víc estébáků, než si umíme dnes představit, stejně to nic nemění na tom, že to není v dnešní době v pořádku. Ale to asi Roman Berbr jen těžko kdy pochopí.
