U Devils našel ráj. Jágr prožívá jedno z nejšťastnějších období v NHL
Když v září odlétal Jaromír Jágr vstříc své dvacáté sezoně v NHL, vypadal unaveně. Měl za sebou vyčerpávající play off s Bostonem, v němž nedal ani gól. A také krátkou letní pauzu, během níž si navíc musel sjednat nové angažmá. „Ani si ještě neumím představit, že za chvilku ten kolotoč zase začne,“ utrousil tehdy při návštěvě naší redakce. O to líp ale zatím jeho účinkování v dresu New Jersey Devils vypadá. Možná to pro někoho bude znít nadneseně, ale jsem dokonce přesvědčený o tom, že Jágr teď prožívá jedno ze svých nejšťastnějších období v NHL.
Proč? Rozhodně nejen kvůli tomu, že v počtu nastřílených gólů už dohnal svého velkého učitele Maria Lemieuxe.
Jen si to vemte - v téměř 42 letech na něm opět stojí útočná hra týmu NHL, což je naprostý unikát. Snad jen Temmu Selänne v Anaheimu něco podobného za posledních dvacet let dokázal. Jágr také vede klubovou tabulku produktivity, v bodování plus minus patří k lídrům celé soutěže. Hraje všechny přesilovky a na ledě tráví někdy i víc času, než by sám chtěl.
Devils od něho nečekají jen přínos mentora, který ukáže cestu mladým hráčům. Předpokládají, že bude rozhodovat zápasy, což se mu daří. Ale hlavně - Jágr si na rozdíl od minulosti dobře uvědomuje, že tohle všechno už není samozřejmost!
Možná i proto, že po svém návratu z Ruska musel v NHL ledacos skousnout. Ve Philadelphii postupnou degradaci z pozice top útočníka. V Dallasu nečekanou výměnu uprostřed zkrácené sezony. A v Bostonu pak dokonce hlasy expertů, že na NHL už rychlostně nemá. Čím to vlastně je, že v New Jersey chytil druhý dech a našel nový hokejový ráj?
Pokud dáme stranou jeho obří talent, pracovitost a totální oddanost hokeji, tak za to může především to, že se v Devils rychle zabydlel. Takže když ho v kabině slyšíte po tréninku vtipkovat se spoluhráči, máte pocit, že v klubu nestrávil tři měsíce, ale nejméně už tři roky.
Příčinu téhle harmonie hledejte vedle Jágrovy vrozené empatie i ve velkorysém přístupu obou klubových legend - Patrika Eliáše a gólmana Martina Brodeura. Respekt, který si tihle tři veteráni vzájemně často veřejně prokazují, není hraný, ale upřímný. A do značné míry ovlivnil to, jak vstřícně Jágra přijali fanoušci, místní média i ostatní spoluhráči. Eliáš navíc krajanovi podal pomocnou ruku i při zabydlování se v novém prostředí. Defi nitivně tak uťal obavy z možné rivality dvou českých es.
Podporu dostal Jágr i od vedení klubu. Přísný generální manažer Lou Lamoriello mu sice neodpustil povinné zkrácení účesu před sezonou, ale na druhou stranu mu dává při každé příležitosti najevo svou náklonnost. Nakonec i on je v 71 letech ve své pozici v NHL veterán, kterému se nechce končit. Jágrovo umění i mimořádná vytrvalost a láska k hokeji mu proto musejí osobně velmi imponovat.
A trenér Peter DeBoer? S ním zažil Jágr hned zkraje sezony těžší chvilku. Přeřazení do čtvrté řady v prvním domácím zápase se ho dotklo. Ale kdo ví... Možná to byl jen promyšlený způsob, jak „68“ po unaveném létě probudit. V defenzivně dokonale propracovaném systému Devils pak navíc kouč dává české legendě dostatečný prostor pro kreativitu, kterou by u jiných, méně talentovaných, trestal.
Co tohle všechno znamená pro budoucnost? Třeba to, že pokud se nestane něco neočekávaného, bude mít Česko na olympiádě elitní útočnou formaci (Jágr - Plekanec - Eliáš) s věkovým součtem 110 let! A také to, že v Kladně se svého šéfa možná nedočkají ani za rok. To všechno je ale ještě dost daleko. Teď stojí za to si užívat každý následující Jágrův zápas, každý další zápis do hokejových dějin.
