Fotbal trpí ztrátou paměti. A VAR? Nerozšiřujte šedou zónu pro penalty
Liga je ve varu. A to doslova. Dohrávky posledních kol se ve vyhecované atmosféře opět více méně smrskly na komentáře verdiktů sudích – nyní především těch penaltových v zápasech Sparty. A do toho začal před pár dny soud s Romanem Berbrem, který už u něj drze prohlásil, že je mimo veškerou realitu si myslet, že kdy ovlivňoval rozhodčí. Jak tyhle dvě věci souvisí? Možná víc, než by se na první pohled zdálo.
Byl to totiž právě Berbr, kdo z pozice nejmocnějšího muže totálně zdevastoval český fotbal a na dlouhé roky znedůvěryhodnil mimo jiné i sudí. Takže nikdo nikomu ani po více než dvou letech od jeho pádu nevěří. Proč? Protože se až příliš dlouho žilo ve světě, kde skoro všichni přijali zvrhlý scénář, v němž se dá cokoliv bokem zařídit či dokonce koupit.
Nová komise rozhodčích vedená Radkem Příhodou a Liborem Kovaříkem tak musela po svém nástupu logicky zásadně proškrtat listiny provařených, byť často zkušených, sudích. Další sami odešli. Nastoupila tak parta více méně benjamínků, která - jak se ukazuje nyní - není až na čestné výjimky typu Dalibora Černého ještě vždy zcela připravená tuhle divočinu plnou emocí a abnormálních tlaků se vším všudy zvládnout.
Většina těchto arbitrů by se za normálních okolností nyní ještě obouchávala ve druhé lize a sem tam nakoukla do té první. Teď ale najednou pískají vyhrocené souboje o titul a chvílemi lehce ztrácejí půdu pod nohama. Vlastně zcela logicky.
A kluby a jejich představitelé? Ty postihla rychlá ztráta paměti. Už dávno zapomněly na to, jaké poměry panovaly za Berbra, kdy se bály veřejně ozvat, aby neupadly v nemilost. Třeba ještě po daleko přísnějších penaltách v Plzni a v jisté době i v Edenu.
Nyní naopak zcela bezmilostně jakékoliv pochybení sudích (v jejich neprospěch) ostře kritizují a lavičky týmů se při zápasech nejednou proměňují v ostrůvky totální nenávisti vůči mužům v černém. Mezi nejistotou mladých sudích a mírou agresivity funkcionářů, trenérů i hráčů tu pak bohužel často funguje přímá úměrnost.
Nejhlasitější slova kritiky na veřejnosti i v zákulisí napadající hystericky nejen sudí ale i celé fungování komise se navíc častou linou z úst těch, kteří se za „Berbrova režimu“ neměli vůbec špatně. Bonmoty o koupených komisích a návratu devadesátek jsou v podání těchto zapomnětlivých lidí podobně absurdní jako Berbrovo prohlášení u soudu.
A do toho všeho se má za pár týdnů vypsat na tento produkt tendr. Kluby chtějí z vysílacích a marketingových práv získat nové stamiliony korun. Za produkt, do kterého nyní šijí hlava nehlava. Absurdní.
Na druhou stranu mluvit otevřeně o chybách rozhodčích je nutné. A v posledním kole se jedna, která rozpoutala vášně, stala. VAR Adámková neměla podle nastavených zvyklostí intervenovat u druhé sparťanské penalty. Ne každý faul ve vápně, a toto faul byl, totiž automaticky znamená zásah videa, jak několikrát zdůraznila i Příhodova komise. I proto nyní měla najít odvahu říct: „Tady měl VAR postupovat jinak, když sudí na hřišti nepískal.“
Pokud se totiž v nadstavbě rozjede videosoutěž v hledání kontaktů a ne zcela zásadních faulů ve vápně v soubojích po odehrání míče, stane se z potenciálně nádherného duelu o titul pekelný penaltový mariáš plný sporných momentů. A ten druhý pak hned čekejte i v boji o udržení…
Sudí by měli jasně vědět, že penalta v jejich rukou je něco jako zbraň hromadného ničení. Že je to nejvyšší možný trest pro jeden z týmů, kterým zásadně promlouvají do děje zápasu. A používat by ho proto podle mě měli v duchu pravidel střídmě a jen v nejjasnějších případech.
Pokud naopak neúměrně rozšíří mantinely pro to, co už penalta po zásahu VAR může být (jako v případě Červova kopnutí do Wiesnerovy nohy v souboji po odehrání míče), nezkušení sudí i celá komise si sama pod sebou začne řezat větev.
Roman Berbr sice širokou šedou zónu, v níž je možné obhajovat dle libosti jakékoliv verdikty, miloval. Byl to oblíbený pracovní postup jeho podřízených a zmanipulovat takto dokázali po odstranění Romana Hrubeše za Chovancovy komise i fungování VAR.
Nicméně jsem přesvědčený o tom, že Příhodova parta přemýšlí zásadně jinak. Jde jí o transparentnost, systémovost, důvěryhodnost. Tyhle zásady ale nesmí ztrácet ani pod velkým tlakem a návaly podezíravosti i manipulace, kterým bohužel čelí.
Jana Adámková, Dominik Starý i všichni další mladí rozhodčí podle mě měli být po zápase v Liberci znovu a v kontextu předešlých rozhodnutí poučeni o tom, že zásadní pochybení vypadá ještě trochu jinak než případ druhé sparťanské penalty. Pro dobro věci i pro to, aby příběh téhle sezony vyvrcholil debatami o fotbale a úžasných momentech, a ne o diskutabilních verdiktech sudích.
| # | Tým | Z | Skóre | B |
|---|---|---|---|---|
| 1 |  | 30 | 70:29 | 68 |
| 2 |  | 30 | 81:25 | 66 |
| 3 |  | 30 | 55:29 | 57 |
| 4 |  | 30 | 53:49 | 48 |
| 5 |  | 30 | 36:38 | 46 |
| 6 |  | 30 | 45:40 | 41 |
| 7 |  | 30 | 39:43 | 38 |
| 8 |  | 30 | 34:40 | 38 |
| 9 |  | 30 | 39:42 | 37 |
| 10 |  | 30 | 35:54 | 35 |
| 11 |  | 30 | 46:57 | 35 |
| 12 |  | 30 | 43:42 | 35 |
| 13 |  | 30 | 38:63 | 32 |
| 14 |  | 30 | 40:56 | 31 |
| 15 |  | 30 | 29:58 | 28 |
| 16 |  | 30 | 37:55 | 26 |
- Skupina o titul
- Play-off o umístění
- Skupina o záchranu
