Karma Slavie a skokan Chudobin. Úniky z kabin? Je to nakažlivé
Obvykle tu řeším ryze hokejové záležitosti, ale na našem území se poslední týdny ani nehrálo, ani netrénovalo. A tak se podělím o víc myšlenek, které mi běžely hlavou i při sledování fotbalu nebo tenisu.
Začnu fotbalovým zápasem Slavie s Příbramí z konce srpna. Zaujala mě situace v závěru, Slavia vedla 2:0 a dostala penaltu. Četl jsem pak, že když rozhodčí ukázal k puntíku, běžel brankář Kolář sprintem, aby ji kopnul. Dal gól. A mně to přišlo jako takový lehký zesměšnění. Říkám to jako nefotbalista. Ne že bych neuměl kopnout do balonu, jako žák jsem hrál za Spartu Kladno na škvárovém hřišti. Fotbalisti možná namítnou, že to je normální.
Ale v tu chvíli jsem si řekl, že Slavia nepostoupí do Ligy mistrů. Jestli jsem byl v minulém životě v Indii a mám v sobě buddhismus jako příčina-následek, to nevím. Ale nelžu, tak to bylo. A potom se to stalo: Slavia v Dánsku nepostoupila. Je mi to líto. Českým klubům přeju, aby přijela ta skvělá mužstva a viděli jsme konfrontaci s cizinou. Měl jsem zvláštní pocit. I když podle mě si to Slavia prohrála doma.
S hokejem jsme si naposledy užili finále NHL v Kanadě. Přečetl jsem si, že podle šéfů ligy byla špatná sledovanost. Ani se nedivím. Desítky let má Stanley Cup svoji strukturu a řád. A najednou se všechno udělalo obráceně. Podepsalo se to na mužstvech, kde byli významní hráči, pro mě třeba Malkin a Crosby. Ti se s tímhle nesmířili, nebyli moc vidět.
Když tu začala pandemie a přestalo se hrát s fanoušky, ptal jsem se Vaška Karnose, doktora plzeňského mužstva, jaká je nálada, jak to kluci berou. Říkal, že hrajou jakoby z donucení, že je to trošku nebaví, že tam ti diváci prostě nejsou. Natož když se na to díváme v televizi.
Já se nedokážu dívat na sport celou dobu. Podívám se na fotbaly, někdy na KHL, ale vydržím chvíli. Bez diváků je to těžce ochromené.
Při tenisu na US Open i na Roland Garros byly úžasné zápasy, Nadal, Schwartzman, Thiem, fantastické výměny - a nic se neozve. Nebo jen slaboulince. Pohledy do areálu, tam skoro nikdo, v Paříži tenisté ještě navíc oblečení do zimy. Pro sport neuvěřitelné situace.
Chudobin ve finále? Nechápu!
Ještě se vrátím k finálové sérii Tampa Bay-Dallas. Chytali dva ruští gólmani, výborný Vasilevskij a Chudobin, se kterým jsem měl v roce 2003 první ruskou anabázi v Magnitogorsku. Anton Chudobin! Tenkrát sedmnáctiletý, asi třetí gólman, jel s námi na letní soustředění do Garmische.
Zvažoval jsem, co já s těma Rusama tady budu dělat? Viděl jsem je poprvé svlečené a byla to pětadvacítka lehce obézních hráčů. Říkal jsem si: ti Rusové to v sobě mají, hokej budou umět, musím jim dát fyzičku. Tam jsem se je snažil zadusit. A přijel za mnou český kamarád s ferrari. Otevřený vůz,, kabriolet. Stáli jsme před hotelem a bavili se.
Přišel ke mně Chudobin a ptal se, jestli by si auto nemohl prohlédnout víc zblízka. Kamarád kývl, že může. Jenže… Chudobin z chodníku vyskočil a rovnou zapadl za volant. V teplákách, skokem přes zavřené dveře spolujezdce! Kámoš jen vykřikl. Na to nejde zapomenout.
Chudobin byl vždycky průměrný gólman, nechápu, že mohl dělat jedničku ve finále NHL. Asi to bylo vynucené okolnostmi, zraněními. Byl těžkopádný, točil se tam, zdál se mi přitloustlý jako tenkrát v Garmischi. Ale taky musím dodat, že nepropadl.
Zakažte mobily v kabině
Závěrem bych se chtěl zastavit u věci, která je mi krajně nepříjemná a nemůžu ji úplně pochopit. Před pár měsíci jsem tu psal o trenéru Stloukalovi a zvukovém záznamu z kabiny brněnských juniorů. A teď je tu další záznam z dospělé kabiny Třebíče a trenéra Mejzlíka (Více ZDE>>>). Zdá se, že to je nakažlivé, ale nechápu, co se tím sleduje. Zakázal bych hráčům tahat mobil do kabiny. V řadě mužstev to tak možná je. Pro ten sport je to sebedestruktivní.
Chápu, že hráči jsou frustrovaní, nehraje se, přicházejí o peníze, nemají budoucnost, je to zlá doba. Ale nejen pro ně! Většina lidí je na tom hůř.
