Jak to chodí v Bělorusku... Lukašenko je lepší hokejista něž Putin
V Bělorusku jsem pracoval v letech 2010 až 2012 a byl jsem spokojený. Přestože v závěru první sezony to se mnou nevypadalo dobře, nakonec jsme se s Dinamem Minsk dostali do play off KHL a v něm jsme hráli výborně. Trápili jsme v sedmi zápasech Jaroslavl, vítěze jedné divize, a chodilo skoro 17 tisíc diváků. Mile mě teď překvapilo, jak Bělorusové i po tvrdých zásazích pokračovali v demonstracích. Odhodlání tam je, fakt bych jim to přál, ale pochybuju…
Bělorusové jsou mírní, slušní, milí lidi. Setkávali jsme se tam s manželkou s velkým pochopením i se zájmem o nás. Když teď vidím, jak tam brutálně mlátí ženské, děti, myslím si, že to je Lukašenkova velká chyba.
I jeho přívrženci, které tam samozřejmě má - to jsou ti, co dostávají peníze a mají lepší život - když vidí ten strašnej masakr, taky se to v nich zlomí.
Běloruská ekonomická situace nebyla nikdy valná. Koupil jsem si tenkrát normální boty, které stály jeden a půl milionu. To vždycky dávám k dobru. Protože běloruský rubl, to byly lotynky v kurzech. Oni mu říkají zajčik. Řekl bych, že je to lehce posměšný. V přepočtu byly ty boty asi za 2,5 tisíce korun.
Je to velmi svízelná oblast. Podívejte se na mapu Běloruska a jeho sousedů. Dlouhá hranice s Ruskem je problém, to si Bělorusy utéct do demokratického systému nenechá. Však už s tím začali, změnili taktiku. Lídry zavírají nebo odvážejí na hranici. Podobně, jako se dělo u nás za totality.
To je ten ruskej způsob, aby vyčistili opozici o lidi, kteří můžou vést odpor. Jestli je Putin velkej státník, musí Lukašenkovi říct: „Hele, ty už tam nemůžeš dál být. Jsi tam 26 let, déle než já. Musíš najít jiné jméno, které by Bělorusové vzali.“ Ale asi jsem naivní.
U Lukašenka je známá věc, že je sportovec. V době, kdy jsem tam pracoval, měl svoje sídlo v jedné spíš přírodní části Minska. Já tam nikdy nebyl, byť mi jednou řekli, že bych za ním měl jet, protože chtěl mluvit s trenéry. Ale v té době bylo Česko jedním z největších kritiků politiky Běloruska.
Vymluvil jsem se na rýmu, mám pocit, že jsem snad opravdu trochu nemocnej byl. U sídla měl i okruh, kde v zimě běhal na běžkách. Hokej hrál dvakrát v týdnu. Jezdil centrální trasou, ne k obrovské hale, kde se hraje KHL, ale k té druhé, menší. Vždycky se zavře hlavní ulice, ustane provoz. On projede v malé koloně aut, odehraje to a vrací se zpátky.
Má svoje mužstvo. V něm jsou bývalí hráči, jeho obdivovatelé a ještě takoví, které bych našel název, ale ten je vulgární. A ti dostávají peníze za to, že s ním hrajou, že mu nahrávají a že on dává góly.
Lukašenko je lepší hokejista než menší Putin. Má i tu figuru, je velkej, robustní chlap. Nemyslím si, že by Putin chodil dvakrát, třikrát v týdnu hrát, ale zase mívá o něco o lepší spoluhráče, třeba Fetisova.
Peníze na hokej jsou z těžby soli
Na našem hokeji se byl Lukašenko podívat dvakrát, třikrát. Ale všichni ti, kteří mě obklopovali a měl jsem je mezi kamarády, byli rádi, že tam je. Protože prezident je fanda hokeje, a proto oni mají dobrej život. Je to všude stejné.
Přečetl jsem si kdysi Mňačkův román Jak chutná moc a od té doby to opakuju: moc chutná úžasně. Je to vidět i u našich politiků. Aby zůstali u moci, dělají všechno možné, byť některé věci se mi absolutně nelíbí.
Lukašenko vyzývá policejní složky, jednotky OMON, aby byly razantnější. Co to je za člověka? Jak může vládnout? Jak bude chtít dál, aby to bylo? Bude muset zvýšit počty policistů, armády, nebo mu pomůžou ti Rusové. Ale je to nehoráznost. V 21. století…
Hokejově Minsk pořád sleduju, jak se jim daří. Zajímá mě, jak se ta situace projeví na sestavě, jestli budou mít prachy na cizince. A mají je. Protože se asi smlouvy domluvily ještě před začátkem nepokojů. Chytá tam Dominik Furch, je tam jeden Švéd, jinak se to hemží Američany a Kanaďany. I trenér Woodcroft je z Kanady. Cizinců je dvanáct a zatím hrajou dobře.
Zajímalo mě, odkud ty peníze získávají, a řekli, že z těžby soli. Uhličitan draselný je vývozní artikl, snad až do Ameriky. Říkali nám: Díky těm dělníkům a horníkům tady můžete hrát hokej. Na jaře se tam mohl hrát taky, protože se Lukašenko postavil covidu. Říkal lidem, že stačí jezdit na traktoru a pít vodku.
Nevím, jestli to v nepokojích hrálo nějakou roli. Řekl byc bych, že jo. Nezáleželo mu na zdraví, na lidech, kolik jich může k umřít. Trochu ruskej náhled, na pár tisících nezáleží. Bylo to k smíchu a pláči dohromady. Takhle mluví ti, co vládnou 26 let.
