Při zápase proti Američanům jsem křičel u televize. A sen o zlatu? Po první třetině byl konec
KOMENTÁŘ MARKA SÝKORY | Hokejová sezona končí a také skončilo MS na severu. Po loňském velkém úspěchu našeho hokeje se mluvilo o obhajobě vítězství, ale sport je nepředvídatelný a titul se přestěhoval do Ameriky, a to po 65 letech. Pokusím se jít po stopách především českého mužstva.
Radima Rulíka budu nazývat jen křestním jménem, protože jsme spolu deset let vedli v Česku různé kluby, nejvíc v Plzni - pět sezon. Před začátkem MS mi mimo jiné říkal, že mezi favority patří Švýcarsko. To mě překvapilo, ale měl pravdu. Zase finále. Zase smutné finále. Zase ani gól.
Právě se Švýcary jsme na úvod prohrávali 0:2 a mohlo to být ještě horší, protože soupeři výborně bruslili. Naši se pomalu přizpůsobili a zápas měl výbornou úroveň. Hlavně útočná řada Pastrňák – Sedlák – Červenka hrála výborně a rozhodla o cenné výhře 5:4 v prodloužení.
Nejvíc se podepsala i pod vítězství 7:2 nad domácími Dány, kteří později neuvěřitelně zničili Kanadu. Ale ještě předtím se národní tým musel vypořádat s norskou tvrdostí, která fungovala, vyřadila Tomáše Kundrátka a domů na operaci poslala Jáchyma Kondelíka.
