Pro český sport je to srovnatelný úspěch se zlatými olympijskými medailemi Evy Samkové a Martiny Sáblíkové ze Soči nebo wimbledonským titulem Petry Kvitové. Výkon Radka Jaroše je v jistém ohledu možná ještě větší. Jen patnáct lidí v historii stálo na vrcholu všech osmitisícovek bez použití přídavného kyslíku.
Legendární Reinhold Messner, který byl první v řadě, našel za téměř třicet let jenom čtrnáct následovníků. Zanícené diskuze uvnitř horolezecké komunity, jestli je víc počítání vrcholů, nebo objevování nových cest, můžou laiky nechávat v klidu. Je to jako ptát se, jestli je lepší Robben, nebo Messi.
Jisté je, že Jarošův projekt je obdivuhodný počin, který bude v českých podmínkách složité překonat. Jaroš se pro vysoké hory narodil. Nemívá potíže s aklimatizací, do hor vždy vyráží ve špičkové kondici, která mu umožňuje využívat příznivá okna v počasí. Když je třeba, jde nahoru šestnáct hodin naráz, jako na Lhoce nebo teď na K2.
Svůj úspěch dovršil v době, kdy se velehory proměňují díky kyslíkovým přístrojům, šerpům a bohatým zájemcům v turistická centra. Ale i v tomto prostředí lze docílit vrcholného sportovního výkonu, jen pomocí vlastních sil, lezeckých schopností, vůle a odvahy. Jaroš to dokázal.
Související články
