Skokanská mizérie: Z růžových kavalírů jsou panteři s velkou hlavou
Čepice Raškovka mizí z krámů. Za pár týdnů to bude padesát let, co Jiří Raška v Grenoblu slavně vyhrál první československé lyžařské zlato. Jeho sport se však v zemi právě na čas krásného výročí dostal zřejmě do největší krize v historii. Sponzorská růžová barva na týmových kombinézách měla přinést pozitivní myšlení. To se ale ztrácí v černých chmurách.
Dvanáct let po vítězném patu Jakuba Jandy a Janneho Ahonena se čeští a finští skokané opět přetahují na Turné čtyř můstků. Tentokrát ale jde o příběh největšího pádu tradičních skokanských bašt. Bodové skóre po devíti závodech Světového poháru? 15:4 pro Finy.
Víc bodů než Češi mají dohromady i Francouzi nebo Američané, kteří nenastoupili do středeční kvalifikace v Innsbrucku, protože jim nedorazily lyže.
Problém ukázala už letní sezona, kde Češi propadli, s výjimkou dlouholetého lídra Romana Koudelky, který sbíral parádní výsledky. První zimní víkend se ale v kapse s novým poslaneckým mandátem rozloučil Jakub Janda, a jako by s osobitou duší týmu zmizela i naděje.
Koudelkův propad je velkou záhadou. Esu týmu ale rozhodně nepomohlo, že dostal závodní vybavení jen týden před startem sezony. Ve Wisle se mu umělé osvětlení odráželo ve sklíčkách a stejně jako ostatní Češi se musel navléknout do neobvykle velké helmy, jejíž tvar ve skokanském světě, kde kvůli aerodynamice rozhoduje každý detail, vzbudil pobavení.
Závodníci si také stěžovali na omezený výběr materiálu na kombinézy, který měli začátkem zimy k dispozici jen ve sponzorských barvách. Loňský rok také provázela nejistota, jestli FIS povolí českému týmu prezentovat svého růžového sponzora BWT. Podle reglementu by totiž výrobce lyží neměl mít reklamu i přímo na závodnících.
Že jsou to všechno jen berličky? Může být. Ale závodníci zřetelně nejsou v psychické pohodě. Šéftrenér Richard Schallert si vysloužil pověst experta na mladé talenty, ale v téhle sezoně se mladíkům vůbec nedaří. Vojtěch Štursa, Tomáš Vančura nebo Viktor Polášek v sobě mají určitě víc.
Nabízí se otázka, jestli vedení úseku dobře nakládá s lidskými zdroji. Juniorský mistr světa Polášek byl na Turné povolán na poslední chvíli, ale kromě zkušeností toho moc nezískal. Nedělá ostudu, ale do závodu se zatím nedostal. Bylo by mu líp, kdyby získával jistotu na soutěžích Kontinentálního poháru.
Všechny trable současné zimy jen zapadají do celkového pádu českých skoků. Po olympiádě v Soči skončil hlavní sponzor a disciplína musí žít skromně. Borci musí jezdit na můstky do Rakouska, Německa či Polska, protože doma nebyl žádný velký můstek upraven už tři sezony.
Měli létat jako růžoví kavalíři. Zatím jsou z nich ale spíš růžoví panteři s komicky velkou hlavou v netradiční přilbě.
Závodníci si nezaslouží odsouzení. Jsou to bojovníci nové generace, která se snaží po nedávných loučeních Antonína Hájka, Jana Matury a Jakuba Jandy až příliš rychle zaplnit díru. V dlouhodobém měřítku to chce čas.
Právě toho se v letošní olympijské sezoně moc nedostává. Ale i tak lze s pár týdny do Pchjončchangu dobře naložit. Koudelka je na tom pořád líp než před čtyřmi lety, kdy před Hrami v Soči na poslední chvíli pořádal comeback po problémech s krční páteří. Špičce je blíž, než by se mohlo zdát. Potřebuje jen pozitivní moment zlomu.
Světový šampionát v letech na lyžích bude za dva týdny sice prvním vrcholem sezony, ale český tým by ho měl využít podle svých potřeb. Pro orla Tomáše Vančuru může znamenat vzepětí v bídné sezoně. Tlačit na ostatní by bylo nesmyslné.
