Po libereckém mistrovství světa 2009 v klasickém lyžování zbyla ostuda, to se nemění ani s odstupem deseti let. Dnes je jasné, že MS zdaleka nevyužilo svého potenciálu. Téměř miliardová investice do sportovních areálů se jeví jako luxus, protože na můstcích na Ještědu se neskáče a ve Vesci se léta nelyžovalo. Liberec prostě nebyl pro šampionát tím pravým místem.
Původní plán počítal s běžeckými závody v Bedřichově, který ale nevyhovoval kapacitou. Po třech marných pokusech o získání pořadatelství se tým Romana Kumpošta rozhodl pro nový areál ve Vesci. Byla to chyba, to je dnes jasné.
Kumpošt se pak znelíbil politikům a tehdejší ministryně školství Dana Kuchtová zastavila přísun investičních peněz, pokud se nezmění prezident organizačního výboru. Byl to kontroverzní zásah v citlivou chvíli.
Nástupkyně Kateřina Neumannová rozhodně neměla lehkou roli. Šampionát sice proběhl, ale víc než stomilionový dluh po něm je skandální. Liberec se stal v dalších letech synonymem Waterloo při organizování sportovních akcí.
Česko je přitom pořádat umí. Chce to ale dodržovat základní zásady.
1. Mít jasný rozpočet.
2. Mít jasný plán, jak ho naplnit.
3. Neutrácet nad jeho rámec.
4. Myslet na odkaz.
To poslední je stejně důležité jako peníze. Po žádném šampionátu by neměli zůstávat tzv. bílí sloni, drahé areály bez využití. Zatím aspoň žije naděje, že si Ještěd i Vesec svůj smysl ještě vyslouží.