Křeslo profesora Jigoro Kana v jedné z cvičebních hal školy Kodokan stále stojí s výhledem na čtyři tatami. Právě tady kdysi učil sám muž, který vymyslel judo, umění jemné cesty. Jen několik set metrů vzdušnou čarou od tohoto místa stojí osmiúhelný strop haly Budókan, v níž Lukáš Krpálek přepsal historii sportu, jemuž dal pan Kano život. Krpálek je posledním vývojovým druhem jeho velké a podněcující myšlenky. Uplynuly už dva týdny, ale ten smích budu slyšet ještě hodně dlouho.

„Chachá! Tak se to toho dne sešlo, co? Ku…, to je radosti…“
Skupinka Čechů právě postávala v zákulisí věhlasného Budókanu a radostí se tetelila. Na místě bylo pár novinářů, pár judistů a trenér Petr Lacina. Za jeho zády se ozval Krpálkův smích. Všichni jsme se otočili a viděli rozzářeného chlapa.
Bylo to jen pár okamžiků nato, co stál na stupních vítězů, když pod střechou posvátné haly juda stoupala česká vlajka. Ještě před tím v euforii líbal tatami poté, co rozhodčí udělil jeho finálovému soupeři Hisajoši Harasawowi osudové třetí šido.
Za celý turnaj Krpálkův soupeř ani jednou neletěl vzduchem tak, že by to rozhodčí přimělo k obodování techniky. Krpálek třikrát soupeře umořil na zemi a dvakrát si trpělivě počkal na třetí napomínání pro soupeře. Trenérův příkaz zněl jasně: Nedělat blbosti! Byla to taktika hodná mistra světa.
Takhle to učil mistr Kano, který v roce 1882 založil svou školu Kodokan, což v překladu znamená Učit cestu. Kano byl v mládí slabý hoch, jenž dostával od silnějších sígrů kolem pěkně zabrat. Aby se mohl bránit, obrátil se na několik učitelů jiu-jitsu, kteří budili naději, že člověk může porazit silnějšího, pokud využije své vnitřní síly. Kano ale postupně zformoval základy vlastního přístupu, juda, v překladu doslova jemné cesty.
Mantrou nového směru se stala snaha o maximálně efektivní využití fyzické a mentální energie.
Od konce devatenáctého století se o to snaží celé Japonsko, pro nějž se judo stalo národním sportem. Ještě za Kanova života vznikla mezinárodní federace juda IJF, díky níž se zakladatelovo učení rozšířilo po zeměkouli. Členů IJF je téměř dvě stě, skoro 150 se jich účastnilo nedávného šampionátu v Tokiu. Proč tolik čísel? Jen proto, abychom si uvědomili, že po více než 130 letech, kdy šel celý svět cestou mistra Kana, tužil tělo i mysl a sílil díky novým generacím, na vrcholu toho všeho je…
Krpálek.
Výjimečný. Jedinečný.
Doslova, protože do posledního srpnového dne nikdo v historii nevyhrál mistrovství světa v tzv. polotěžké váze do 100 kilogramů a ve váze těžké nad sto kilo.