Tohle je přece sen výjimečných. Zažít vítězství koně ve Velké pardubické je zážitek, po němž můžou mnozí bohatí a silní majitelé marně prahnout třeba celý život. Nedělní triumf hnědáka Theophila však přinesl radost největšímu dostihovému syndikátu v zemi, kde může tuhle pohádku prožívat přes sto obyčejných lidí. Snad bude takových partiček čím dál víc.
„Mně by se hrozně líbilo, aby se čeští turfmani chytili za nos, kdyby se mu podařilo první dostih vyhrát.“
Josef Váňa tyhle věty pronesl před prvním dostihem Theophila v barvách nové syndikátní stáje, do níž slavný principál vložil váhu svého jména i svou celoživotní vášeň k dostihům. Když tenhle bláznivý kůň poprvé běžel za stáj Dostihový klub iSport-Váňa, nevyhrál. Zato shodil svého jezdce na třetí překážce a pak vyskočil na tribunu.
Po krušném startu se ale v dlouhých čtyřech sezonách zbavil rozechvělosti, získal na jistotě v péči laskavé Pavly Váňové, která mu zpívala písničky Karla Gotta, a nakonec i sílu principálova drilu. V neděli vyhrál Velkou pardubickou a nadchnul své věrné ´syndikátníky´.
U cílového mezníku na pardubické dráze se jich sešlo pár desítek a mnozí další fandili z domova. Pár turfmanů se možná tentokrát chytlo za nos, ale nakonec o to vůbec nešlo.
Theophilův příběh ukazuje možnou budoucnost českých dostihů. Ty zatím stály především na obětavosti silných majitelů. A bude to tak zajisté i nadále, protože bez nich by český turf jen těžko přežíval.
Teď se ale do hry může zapojit každý, komu dostihová vášeň stojí za pár tisícovek ročně. Na tomhle principu funguje Theophilův syndikát. Dát šanci lidem mít podíl na svém koni. A snít si s ním sen, který může skončit… Nu, třeba vítězstvím ve Velké pardubické. Theophilova nedělní jízda s Josefem Bartošem v sedle je vítězným precedentem.
„Když přijde čtyřicet majitelů na vyhodnocovací tribunu, tak si budeme připadat jako v Anglii, protože tam je to normální,“ maloval si Váňa na startu syndikátního projektu budoucnost.
V neděli v Pardubicích se tenhle výjev zhmotnil. A může to být jenom začátek nové éry. Dostihový syndikát není jen o vítězstvích. Je to o kontaktu s koněm, s lidmi ve stájích, klubové pospolitosti, cestě přes překážky, podílu na něčem, co dává smysl.
Společné výlety na dostihy v klubových barvách a parádní týmové náladě s cílem užít si den. V dostihově vyspělých zemích je tohle běžná zábava, kterou se lidi parádně baví. Je to šance prožít pocity majitelů dostihových koní za pár pětek. Můžete to zkusit taky. A věřte, stojí to za to, i když se zrovna nevyhraje Velká pardubická.