Tak to ta naše Bára zase dokázala! Oštěpařka Barbora Špotáková se v jednačtyřiceti letech znovu připomněla fanouškům a ještě jednou ukázala svou výjimečnou třídu. Už kdysi si zvykla, že ji národ bere za svou a ještě mu jednou naservírovala radostný večer.
Na mistrovství Evropy v Mnichově získala Špotáková svou jedenáctou velkou medaili, čímž vyrovnala bilanci Jana Železného . V jednačtyřiceti je nejstarší oštěpařkou medailistkou z ME, čímž překonala Danu Zátopkovou . Mezi její první medailí z ME v Göteborgu a tou sobotní z Mnichova existuje časová propast šestnácti let.
Vypadá to jako na správný čas říct atletice ahoj! Tak to ostatně právě na ME v Göteborgu v roce 2006 po bronzu udělal tehdy čtyřicetiletý Jan Železný. A v Mnichově ve finále se Špotáková zase potkala se svou možnou nástupkyní Nikol Tabačkovou. Takovéhle symboly má moc ráda.
Je zjevné, že z pohledu PR lepší čas na loučení už nebude. V ženském oštěpu roste nová generace, pro šampionku bude stále těžší zůstat zdravá i konkurenceschopná.
Jenže na takovéhle úvahy se může Barbora Špotáková klidně povznést. Když ji bude naplňovat ještě rok či dva udivovat mladší soupeřky, proč by se toho měla vzdávat? Kdo nikdy nepoznal krásu atletiky, která člověka stále nutí dostávat ze sebe znovu a znovu to nejlepší, nepochopí, jak těžké je odejít. I kdyby měla Špotáková zůstat aspoň do chvíle, než ji Tabačková poprvé porazí. Mladá naděje zatím počítá patnáct porážek. A ten pomyslný štafetový kolík si taky musí zasloužit.
Témata:
blog, kariéra, bronz, ženy, atletika, komentář, oštěp, medaile, loučení, mistrovství evropy, Barbora Špotáková, konec kariéry, nástupkyně, sport, me v atletice, Martin Hašek, Nikol Tabačková, Sportovní medaile na Heureka.cz
Související články
