Video se připravuje ...
KOMENTÁŘ MARTINA MOLČÍKA | Junioři dokráčeli na mistrovství světa v Göteborgu až k bronzovým medailím. Ty urvali v nezapomenutelném utkání proti Finsku, když dokázali otočit téměř ztracený duel čtyřmi góly za 50 sekund. Byl to obrat, ve který už doufal málokdo. Stejně jako tomu, že po hrozivém startu do turnaje se tým bojů o medaile vůbec zúčastní. A co tam výběr Patrika Augusty vůbec dostalo?
Po utkání se Slovenskem dostávali čeští junioři nálož od médií i od fanoušků. Hrubě nepovedený vstup do turnaje vnukl lidem pocit, že tohle mistrovství nebude žádná hitparáda. Že tým z větší části složený z nových hráčů nemá na to, aby zopakoval rok starý stříbrný úspěch.
Upřímně, podobné myšlenky se objevily i v mé hlavě. Když jsem ale po katastrofálním vstupu mluvil s hráči nebo trenérem, bylo z nich cítit, že takhle to nehodlají nechat. Dvacítka věděla, že má rozhodně na víc. A přesně to pak při pokračování celého mistrovství prokazovala. Prvotní „facka“, jak prohru sami hokejisté nazvali, byla do zbytku turnaje důležitá.
Trenéři dokázali tým perfektně vyladit. Udržovali bojovnou, ale přesto pohodovou atmosféru. Svým svěřencům věřili. Dokázali ale i zvýšit hlas, což prozradil sám Patrik Augusta. V dnešní době se mluví hlavně o pozitivním přístupu.
Je to určitě správně, ale někdy je zapotřebí si věci vyříkat na rovinu. Když nehrajete, jak máte, přece se nebude jen chválit. Hráč se musí naučit pracovat i s tím, že se mu něco nepovedlo. Důležité bylo, že když si mladíci něco vyslechli, dokázali to přijmout, neuráželi se.
Vždycky se říká, že je potřeba vytvořit především dobrou partu. Klišé, které možná už někomu leze na nervy. Mohu ale potvrdit, že je nezbytnou součástí jakéhokoliv úspěchu. Když se vám totiž mančaft rozdělí na skupinky, nikdy nebude fungovat.
Na českých mladících bylo jasně vidět, že drží při sobě. Když někdo nehrál, neurazil se. Byl s týmem dál a tvrdě trénoval. Pokud se utkání nepovedlo někomu z lídrů, nechovali se naštvaně a arogantně. I Jiří Kulich prožil slabší pasáže. Právě v již zmiňovaném derby se Slováky to nebyl on, což i sám přiznal.
Nepovedené utkání ho ovšem nerozhodilo. Makal dál, aby svou hru dostal na úroveň, na kterou je zvyklý. Nikdo z hráčů se nenaštval, když trenérský štáb v klíčových momentech stáhl hru na tři pětky nebo když někdo měl menší čas na ledě. Každý měl svou roli a tu přijal do puntíku. Tím vším se vytvořil tým, který chtěl ukázat, že i on má na to, aby přivezl domů medaili.
Potřebnou dávku sebevědomí si pak dodal ve skupině s Američany, konečného vítěze turnaje potrápil nejvíc ze všech a podlehl mu až po nájezdech. V tomhle utkání získali hráči, kteří nezažili úspěch na minulém šampionátu, potřebnou sebedůvěru. Šlo o druhý klíčový moment turnaje. Kdyby prohráli jednoznačně, nemyslím si, že by v turnaji prošli přes Kanadu do semifinále. Zde získali vítěznou mentalitu a víru v úspěch.
Všechny tyto aspekty pak hrály roli v utkání o bronz, kde čeští junioři prodali všechny pozitivní i negativní zkušenosti. Věřili totiž tomu, že mohou uspět i za téměř beznadějného stavu. Nakonec po úžasném obratu zvítězili.
Všichni chceme, aby nadějní mladí hráči zůstávali v Česku. Souhlasím, kdyby to podmínky umožňovaly, byla by to ideální situace. Bohužel to ale tak stále není.
Jednou z výhod, že nadějní kluci odcházejí do zámořských juniorských soutěží, je, že nastupují proti Kanaďanům každý týden a ví, že je mohou porazit.
Témata:
komentář, sport, hokej, ms hokej u20, ms v hokeji do 20 let, reprezentace do 20 let, Martin Molčík, Česko, Kanada, Slovensko, Patrik Augusta, Finsko, Göteborg, Jiří Kulich, Sport na Heureka.cz
Související články
