S úsměvy na lících a bronzovými medailemi na krku. Z Göteborgu přes Mnichov dorazili s mírným zpožděním asi hodinu před sobotní půlnocí čeští junioři z úspěšného mistrovství světa dvacítek. Na Terminálu 2 se z útrob odbavovacích prostoru nevynořili jen kapitán Jiří Kulich a Sebastian Redlich, kteří se hned vraceli do klubů. Výpravu přišel se zafixovanou rukou pozdravit i Robin Sapoušek. Turnaj kvůli zranění nedohrál.
Mladíci v play off vůbec poprvé a naprosto senzačně vyřadili Kanadu. V souboji o třetí místo s Finskem předvedli nevídaný obrat z 2:5 na 8:5. Po roce se vrátili opět s plackou. „Loni druhé místo, to se šampáňo nebouchá. Tady se mohlo slavit trochu víc, po zápase jsme měli lepší pocit, že jsme zakončili turnaj vítězně. Slavilo se dlouho v kabině a potom jsme se i vydali do centra. Ale nic šíleného. Před odletem jsme chvilku čekali s autobusem, ale nakonec jsme se všichni sešli,“ culil se Matyáš Šapovaliv, jeden z pamětníků loňského stříbra.
„Někteří ani nejsou plnoletí, takže nemůžou pít a podle toho k tomu přistupovali. A ti, co plnoletí jsou, si mohli dělat, co chtěli,“ pravil asistent kouče Robert Reichel. Trenéři plnoletí jsou už dávno. „Jak jsme to oslavili my? No tak, normálně, jako vždycky. Něco v kabině, pak jsme šli do hospody a nakonec poseděli ma hotelu. Není to zlato, ale i bronz je pro nás úspěch,“ usmál se olympijský vítěz a někdejší kapitán mistrů světa.
Na ruzyňské letiště padla v sobotu mlha. Až do odpoledne se některé přílety odkláněly do jiných destinací. Ale tihle hrdinové by rozehnali i bílou tmu. Až do loňského roku čekala česká dvacítka na medaili 18 roků. Po dvaadvaceti letech stanula na stupních vítězů podruhé za sebou. Poprvé od zisku titulů juniorských mistrů světa 2000 a 2001.
K dalšímu zlatu měli mladíci hodně blízko loni, tentokrát je v semifinále zastavili Švédové. Vybojovali bronz, navíc neskutečným způsobem. Radim Rulík byl na šampionátu taky. Jako by ještě nevěřil. „Viděl jsi to? Jestli ne, tak se podívej!“ pronesl po příletu. Závěr bronzové bitvy se kryl se začátkem extraligových zápasů. A bylo to něco, co světový šampionát ještě nezažil. Junioři nasypali Finům čtyři góly během 50 sekund. Z nich dva do prázdné brány za dvě vteřiny.
„Věděli jsme, že když Finové inkasují, můžou se sesypat. Párkrát jsem to zažil ještě jako hráč, přesně to se stalo i teď. V zápase nám neskutečně vyšly speciální týmy. Při hře pět na pět jsme moc šancí neměli. Rozhodovaly přesilovky. Že jsme měli (celkovou) úspěšnost padesát procent? To je dobrý číslo! Potřebovali jsme střelce a my je našli v pravý čas. Přesilovky nám zajistily medaili,“ povídal Reichel.
Vzít si oddechový čas a odvolat brankáře poprvé už tři minuty před koncem, bylo promyšlené rozhodnutí. „Povedlo se to přesně tak, jak jsme chtěli. Dali jsme gól a pak rychle ještě další. Psychika Finů byla rázem na bodě nula,“ vracel se na pozdější tiskové konferenci Reichel. Právě on udělil hráčům pokyny před závěrečným trhákem v bitvě o třetí flek. „Alby to výborně připravil a kluci dobře sehráli. Bylo důležité, že si kluci hru bez brankáře vyzkoušeli už v zápase se Švédskem. To pak ovlivnilo i zápas o bronz,“ připomněl Reichlovu zásluhu hlavní kouč Patrik Augusta.
Zlomové bylo už čtvrtfinále s Kanadou, kterou čeští junioři na šampionátu v play off ještě nikdy neporazili, navíc gólem 11 sekund před koncem. Tedy způsobem jakým měly ve zvyku vyhrávat spíš javorové listy. „V play off jsou hodně silní, je na ně obrovský tlak, každý rok mají za cíl zlato. Bylo neskutečné být poprvé na druhé straně, když jsme se radovali a oni byli smutní,“ řekl obránce Tomáš Hamara, který zažil porážku s Kanadou v loňském finále.
Právě on rozhodujícím gólem vystřelil bronz. Po posledním zápase si s ostatními připil a zařval v kabině. „Pak jsem šel za mámou, která tam byla. Táta (asistent trenéra v Hradci Králové) měl zápas, ale psal mi. Ještě jsme se trochu napili v kabině a potom jeli na hotel, kde jsme trošku oslavovali, zašli i do města, ale ve slušnou hodinu se vrátili zpátky. Ve Švédsku je draho, nic jsme nevymýšleli. Slušní kluci,“ smál se.
Přestože letos získali junioři zdánlivě nižší kov než loňské stříbro, užili si to ještě víc. Turnaj zakončili vítězně, vyhráli poslední zápas. Jejich ročník 2004 navíc před dvěma lety na mistrovství světa do 18 let v Landshutu zápas o bronz s finskými vrstevníky prohrál. Tentokrát jim porážku vrátil, i s DPH. Českou dvacítkou i v minulých letech prošli skvělí hráči. Ale z mistrovství světa se dlouho vracela s prázdnou.
„Bavili jsme se o tom s klukama, jaké máme obrovské štěstí, že se nám to takhle povedlo. Byla tady spousta výborných hráčů, kteří teď působí v NHL, a jim se to nepodařilo. Pro nás super odrazový můstek do seniorského hokeje, který nás čeká,“ dodal Tomáš Hamara.
