Pivarník ve Zlíně? Jeho mise byla odsouzena k rychlému zániku
Spojení Zlín a Roman Pivarník od začátku neladilo. Volba nástupce Michala Bílka, který si za pár měsíců získal hráče i fanoušky, se nepovedla. Jsou trenéři, kteří se hodí někam a jinam ne. Dvaapadesátiletý milovník silných motocyklů do rodinného klubu nezapadl. Zvlášť když svou „rodinu“ v podobě osvědčených asistentů Truchy a Vaniaka s sebou neměl. Pivarník přišel sám, sám bojoval s větrnými mlýny a zcela osamocen odchází. Po pouhých jedenácti zápasech, s chudou bilancí tři výher a osmi porážek.
Pod jeho vedením se Zlín na jaře propadl ze šestého na deváté místo, dolů šel i herní projev. Měnilo se rozestavení, automatizmy byste ve hře hledali víceméně marně. Slavná výhra nad vyčerpanou Slavií byla jen výstřelem do tmy, který nemohl zakrýt dusnou atmosféru v kabině.
Hráči za slovenským trenérem nešli, spíš ho trpěli a snažili se vykonávat jeho příkazy. Těžko říct, co si od Pivarníkova angažmá klub sliboval. Moc asi ne. Už před startem jara mu napůl v žertu říkali: „Stačí, když získáš jedenáct bodů.“ Tolik mělo podle propočtů stačit k záchraně.
Kouč udělal devět - a letí. Když si v zimě na soustředění v Turecku postěžoval, že mu vedení nepřivedlo náhrady za Traorého a Beauguela, viceprezident Zdeněk Grygera se pousmál a prohodil: „Aspoň budeš letos dřív na motorce.“ Tehdy se tomu všichni zasmáli.
Zítra může Pivarník vyrazit. Má se vyčasit. Nad jeho trenérskou budoucností ovšem nyní visí černá mračna. Dlouho nevydržel v Plzni, v Brně a ve Zlíně stihl ze dvouleté smlouvy ukrojit pouhé čtyři měsíce.
Před dvojzápasem s Olomoucí v prostřední skupině, odkud ještě vede cesta do pohárové Evropy, zkusil klub léčbu šokem. Nicméně povýšení asistentů v čele s Janem Kameníkem, který stál po boku i předchozích koučů Páníka, Petržely a Bílka, nic moc neřeší.
