Malé týmy udělají sudí ještě menšími. Slovácko musí bolestí zatnout zuby
Jsou nejmenší, nejméně známí. Nováčci, no name. A podle toho se k nim přistupuje, Na zápasy Slovácka v Konferenční lize neposílá UEFA rozhodcovskou elitu. Výsledek je všeříkající. Když má gruzínský či ukrajinský sudí před sebou dresy 1. FC Köln a 1. FC Slovácko, nesplete si je. Přirozeně se přikloní na stranu velkého klubu z Německa. Je to automatismus, se kterým musejí ke škodě samotného fotbalu počítat všichni trpaslíci v pohárové Evropě. Žádná východoevropská vzájemnost tady nefunguje.
Pro Svědíkovu partu jsou to nepřenosné zkušenosti, byť kruté a s finančním i sportovním dopadem na celý klub. Je nesmysl svádět vyřazení ve skupině na arbitry, nicméně se stali důležitou součástí nedostatečného bodového součtu vítěze MOL Cupu. Slovácku rozhodně v žádném utkání vyloženě nepomohli, neodpískali mu žádnou penaltu. Jen ve vzájemných bitvách s německým Kolínem nad Rýnem naopak tři pro soupeře. Stačilo dvě proměnit a je z toho šest bodů.
Co s tím může Slovácko dělat? Přímo na hřišti jsou z toho emoce a žluté karty, po zápasech pomalu vyvěrající pocit bezmoci. Proč máme trpět jen proto, že jsme „malí“? Protože. Takhle to ve světě (nejen fotbalovém) chodí. Je fajn, že se kouč Svědík snažil po čerstvé porážce s Kölnem zachovat nadhled. K bodu A (špatný dojem z rozhodčích) doplnil bod B (rezervy ve výkonu jeho týmu). Respektive, nejdříve dokonce popsal herní neduhy svých svěřenců. Je fajn, že ví, odkud začít.
Jediná šance je budovat si na mezinárodní scéně jméno. Trpělivě, cílevědomě. Není to otázka roku či dvou. A bude to bolet. Klidně ještě může přijít pár zářezů, omylů. Ať už cílených či nechtěných. Ale je potřeba zatnout zuby a minimalizovat zákroky, díky kterým umožníte sudím, ať vezmou výsledek do vlastních rukou.
Cesta zpět mezi obry vede přes ligu. Jako loni a předloni. Na ni se teď Kadlec a spol. upnou. Času napravit hříchy ještě mají dost. A schopnosti, aby to zvládli, také. Zoceleni křivdami (domnělými či reálnými) budou silnější.
