Ostravský deník z MS: Bitkař bez akreditace aneb Jak mi utekl Kahun
BLOG MICHALA KOŠTUŘÍKA | Hokejový světový šampionát v Ostravě se rozjel fakt pěkně. Ironie…První třetinu vstupního duelu Slovensko-Německo (4:6) jsem sledoval na otáčecí stoličce v akreditačním centru. Nebyl jsem zanesen do systému, tudíž ani akreditován. Navzdory tomu, že jsem včas poslal žádost a pravidelně mi v posledních dnech a týdnech chodily maily od IIHF ohledně šampionátu. Vedle mě řešil stejný problém postarší chlápek. Vyklubal se z něj Basil McRae, asistent generálního manažera Columbusu Blue Jackets.
Ti starší si na něj vzpomenou, jak válel v NHL. Odehrál v ní šestnáct sezon, končil v roce 1996 v Chicagu Black Hawks. Jeho maximem bylo dvanáct gólů v ročníku, o to častěji seděl na trestné lavici. Patřil mezi „tough guys“, obávané tvrďáky a bitkaře. Na jeho 136 bodů připadá 2453 trestných minut. Dnes je spoluvlastníkovi klubu London Knights v OHL třiašedesát let, a mírumilovně čekal u přepážky, až se jeho problém vyřeší. Stalo se dříve, než v mém případě. Holt vyšší šarže…
Po zdlouhavé komunikaci v češtině a angličtině vyšlo najevo, že jsem špatně zadal jméno a příjmení. Prostě jsem ty dva údaje prohodil. A Kosturika Michala systém neakceptoval. Po hodině vyjednávání jsem získal dva lístky na obě páteční utkání. Fajn, ale co s nimi, když neobsahují vstup do mix zóny a tiskového střediska. Místo novinářské práce jsem se měl stát fanouškem, mrknout na zápas a pak zmizet z Ostravar Areny. Tohle fakt ne…
Takže jsem smlouval, prosil, vysvětloval dál. Chvíli trpělivě, pak zvýšeným hlasem. Sorry, víc pro vás udělat nemůžu, i když vás úplně chápu, opakoval mi člen světové hokejové federace.
Sympaťák, ovšem byrokratický systém nedokázal „obejít“ ani on. Vše se v dobré obrátilo po návratu jeho české kolegyně. Ta zavolala jiného krajana, který ochotně odklepl mou žádost o mimořádný vstup do potřebných prostor bez akreditace. Obdržel jsem Day Pass s přístupem mezi kolegy žurnalisty. Uff, díky! Na konci víkendu snad už bude má řádná akreditace připravena.
Ve finále se ovšem ukázalo, že mi byl přístup do mix zóny k ničemu. Úkol zněl jasně: odchytit po utkání na pár vět Dominika Kahuna. Německý útočník českého původu (narodil se v Plané u Mariánských Lázní) mezi píšící novináře nedorazil.
Vyčerpal se při předchozích rozhovorech s televizními a rozhlasovými reportéry. Mezi ně jsem nesměl, pracovnice mě nekompromisně exportovaly na konec mix zóny. Když jsem viděl, jak opora švýcarského Bernu s minulostí ve čtyřech organizacích NHL přechází v bruslích od jedné kamery ke druhé, tušil jsem, že mezi píšící už se mu chtít nebude.
Proto jsem to zkusil rychle vykomunikovat s manažerem německého týmu. Černovlasý elegán si mou prosbu vyslechl a zakroutil hlavou. „Fakt to nejde. Vidíte, jak je Dominik vyčerpaný. Strávil tady třicet minut, potřebuje jít do kabiny regenerovat,“ vysvětloval mi. Námitku, že píšící novinář je taky novinář a nemůže za to, že přijde na řadu poslední, neakceptoval. „Opravdu za vámi nedorazí, klidně si na mě stěžujte. Přijďte po jiném zápase,“ nabídl mi. Vzápětí chytil osmadvacetiletého Kahuna za rameno a poslal ho postranní uličkou do šatny. Takhle to prostě celé začalo…Ale bude líp.
