„Po jarním zápase se Spartou se kolem mě strhla snad nějaká fóbie,“ prohlásil nedávno Milan Baroš nechápavě směrem k novinářům a rozhodčím. Konkrétně to řekl po srpnovém zápase s Příbramí, kterou smetl hattrickem. Žádné extempore, tři góly, pohodová výhra, dobrá nálada, přesto si MB27 zbytečnou poznámku (na čtvrt roku starou událost) neodpustil.

Nyní se tak logicky nabízí otázka, jak se ostravský kapitán zachová po svém nedělním vyloučení. Nutno dodat, že oprávněném. Loktem dopředu bez možnosti hrát míč se do soubojů fakt nechodí. A je jedno, zda se jedná o patnáctou nebo poslední minutu zápasu.
Takže co teď? Nabízí se dvě možnosti.
První? Chlapské gesto: veřejná omluva a zpytování svědomí. Někdo by jeho pokání věřil, jiný ne, ale dusná atmosféra by se aspoň trochu pročistila.

Jenže... Podle jeho reakcí přímo na trávníku i v kabinách po utkání je pravděpodobnější, že spíše „vyhraje“ varianta B.
Baroš zřejmě zachová status quo, tzn. mediální embargo a pocit ukřivděnosti. Jak sám říká, v téměř sedmatřiceti letech se už těžko bude měnit.
Což je bohužel zrovna v tomto případě velká škoda... Fóbie nefóbie.


