MIROSLAV HORÁK - Češi to mají za sebou. Co? Nejméně příjemný zápas na mistrovství světa. První duel. Takový, který vám obyčejně nemůže přinést nic moc dobrého. Souboj, který musíte vyhrát. A když se to nepodaří, semínko nejistoty je zaseté…
Ale po výhře nad Lotyšskem 4:2 to vidím trochu jinak. Tenhle triumf mi přijde cennější než jednoznačný skalp 7:0, který vám neodhalí chyby.
Hadamczikovi hoši si museli sáhnout docela hluboko, skoro celých šedesát minut si nemohli být jisti ziskem všech bodů. Pracovali urputně, zarputile. A byť to kolikrát škaredě skřípalo, hlavně v obranné fázi, z těžkých chvil se vykřesali a hodně nebezpečné Lotyše zbavili rýsujících se nároků na nějaký ten bodový zisk.
Co je výborné, povedlo se skórovat Patriku Eliášovi i Martinu Havlátovi. Tihle borci potřebují hned zkraje reprezentačních akcí ukázat, že za to umí vzít.
Jak známo, velké medaile oběma plenérům chybí, není vůbec od věci, když cítí okolní důvěru druhých. Sice byli na ledě u druhého lotyšského gólu, pod který se podepsali, ale chybu smazali dvěma gólovými akcemi, které zápas rozsoudily v český prospěch.
Hodně slušně si vedla i elitní lajna, Jaromír Jágr měl sice mušku vychýlenou, ale zase tělem odstavoval protihráče, projektoval gólovky ostatním, ukazoval nápady.
Na rozjezd to zkrátka bylo slušné. Kapitán Rolinek si pochvaloval morálku týmu, který nepanikařil za nepříznivého stavu. Ano, souhlasím, přesně taková slova napadají i mě.