Priske o problému Sparty: Musíme se vrátit do bodu, kdy jsem odcházel do Feyenoordu

„Obecně si musíme vážit toho, že současná Sparta je zdravá a v dobré kondici. V posledních letech jsme udělali několik velkých kroků, získali trofeje a zahráli si Ligu mistrů. Jsme opět konkurenceschopní a zároveň můžeme být ještě silnější. Takže si myslím, že máme víc než solidní základy. Ale samozřejmě všechno záleží na výsledcích. Když se teď zaměříme jen na ně, závěř bude, že jsme druzí a že jsme v posledních pěti šesti zápasech nepodali výkony, jaké bychom si představovali. Ale věřím, že fanoušci a lidé kolem Sparty si pamatují, jak to vypadalo před čtyřmi lety a jak se cítili, než jsme vyhráli tituly a byli v Lize mistrů. Je potřeba spolu držet i v těžkých chvílích.“

„Největší rozdíl je, že Sparta má teď vybudované pevné základy. Jsme v mnohem lepším stavu, než když jsem přicházel poprvé. Momentálně je potřeba se dostat zpátky do bodu, kde jsme byli před osmnácti měsíci, když jsem odešel. Možná lehce později, když se postoupilo do Ligy mistrů. Tam se musíme vrátit, což nejde jen tak lusknutím prstů. Začátek sezony se nám vyvedl, za což jsme opravdu vděční, ale teď jsme v období, kdy nepodáváme takové výkony, jaké chceme. Přesto Sparta stojí na pilířích, které jsou mnohem silnější, než když jsem přišel před třemi a půl lety.“

„Teď nedáváme tolik gólů jako na začátku sezony. To je faktor, který je docela podstatný. Musíme hledat spoustu vysvětlení, proč si nevytváříme dostatek šancí a proč je neproměňujeme. To je momentálně hlavní problém. Současně mluvíme také o defenzivní práci – samozřejmě jsme dostali několik laciných branek, ale obecně můžu říct, že naše obrana je docela solidní, pokud se nedíváte jen na počet obdržených branek (16). Když se podívám na data, jsme vlastně v defenzivě silnější než při prvních dvou letech, co jsem byl ve Spartě. Proto jsem docela spokojený, když to srovnám. Teď je největší výzva to, abychom začali dávat opět góly.“

„Motivace a hlad je základ všeho. A já nepochybuji o tom, že všichni hráči ve Spartě jsou v tomto smyslu hladoví a mají motivaci reprezentovat tento klub a podávat dobré výkony. Někdy ale v zápasech postrádají malé detaily, chybějí jim maličkosti, které vytvářejí dojem toho, že nemají dostatek energie a úsilí. Proto jednou za čas mluvím o hladovosti, motivaci. Třeba v první půli proti Teplicím nebyl náš tlak a důraz v soubojích dostatečný. Až na posledních dvacet minut. Všichni víme, že naši kluci umí hrát dobrý fotbal a dávat hezké góly, ale musejí to potvrzovat v každém zápase.“

„Obraz hry posledních zápasů bude hodně podobný. Drželi jsme balon, měli spoustu průniků do vápna, ale vytvořili si minimum jasných příležitostí. I takový je občas fotbal, že po vzestupu následuje drobný propad. Teď tady sedíme skoro jako na pohřbu. Důležité ale je, abychom všichni zůstali v klidu a pozitivní. Jsme momentálně v lize druzí, ale najdeme i pozitiva – máme za sebou spoustu výher, byli jsme střelecky úspěšní, kvalifikovali jsme se do Konferenční ligy. Ovšem během tří týdnů jsme získali míň bodů, než jsme chtěli. A když se podíváte na lepší týmy v Evropě, některé mají možná ještě horší bilanci. Všechno máme ještě ve svých rukou. Musíme se jednoznačně zlepšit a nepochybuji o tom, že se nám to podaří.“

„Vím, že rozhovor sleduje spousta lidí, která vnímá současné výsledky mnohem silněji. Což je fér. Přijímám kritiku, kterou momentálně dostávám. To je součást fotbalu. Zároveň moje práce je zůstat klidný a analyzovat všechno s chladnou hlavou. Nebudu tvrdit, že je všechno špatně a budu najednou věci překopávat, protože jsme vyhráli jeden z šesti zápasů. Takhle to nefunguje. Je potřeba zachovat klid a dívat se na detaily, které nás vrátí na správnou kolej. Už před sezonou jsem říkal, že to nebude vůbec snadné, protože minulý ročník byl až příliš tvrdý. To je rána, která potřebuje čas, aby se zahojila.“

„Někdy vycítím, že je potřeba dát emocím volný průchod, dostat to ze sebe ven a dát klukům vědět, jak se momentálně cítím. Aby věděli, jak to vidím. A v neděli jsem to na ně vybalil. Potom jsem se z toho vyspal a v pondělí převládala konstruktivní nálada, kdy se snažím věci řešit a diskutovat s hráči. A myslím, že po zápase neslyšeli něco, co by neunesli. Nechci se chovat jako idiot, vždy se snažím se všemi jednat s respektem, ale zároveň být ve své kritice naprosto upřímný, což jde i s rázným tónem.“

„Mluvím s nimi, ale ne po každém zápase, protože by šlo o prázdné kecy, bylo by to kontraproduktivní. Musím k nim přistupovat trochu jinak. Záleží to na mém pocitu z toho, jak jsou na tom psychicky. Nebudu jim říkat každý týden, že budou sedět na lavici. To se nikdy neposlouchá dobře. Ale jednou za čas se jim snažím dát konstruktivní kritiku, co mohou dělat, aby jejich šance přišla. Zároveň mám kolem sebe dobrý realizační tým, který s nimi pravidelně mluví a snaží se zabránit trudomyslnosti. Potřebujeme, aby byli všichni připravení do zápasu. Pak je to na mém rozhodnutí, musím vybrat vždy jen jedenáct hráčů. A vím, jak to chodí – když hráči nedostávají příležitost, budou zklamaní a frustrovaní. Tak to je. Musím jim dávat jasná obrázek toho, jaká je jejich pozice.“

„Vždycky mě zajímá, jaký mají hráči charakter, jací jsou. Kadeřovi (Pavel Kadeřábek) je třiatřicet let, na druhé straně Ševovi (Adam Ševínský) jednadvacet. Jeden má děti, druhý je bude mít třeba za pár let. Každý z nich je v různé fázi života, proto potřebují jiný přístup. Naše konverzace se budou vždycky lišit, ale informace musí být pro všechny stejná, aby pochopili, jak chci, aby pracovali. Mám jiný přístup ke každému hráči podle věku nebo národnosti. A je moje práce tohle všechno rozeznávat, přitom mít na každého z nich stejný metr.“

„Nebylo by fér, abych vybral jediný, protože jsme slavili dva tituly a zisk poháru, odehráli velké zápasy. Vyzdvihnu moment, který lidi asi neznají. Slavili jsme dole na Letné, kde byl tým a také všichni zaměstnanci. Po celém patře kolovala slivovice, což je jeden z momentů, kterého si vážím. Slavili jsme totiž úplně všichni dohromady. Když se podívám na fotky, pořád se cítím dobře. A jsem taky trochu naštvaný na Panáka, protože on mi tu slivovici neustále dával. A já ji fakt nemusím.“