Takový víkend pardubický hokej nepamatuje. V sobotu slavil výročí 90 let od založení klubu a 40 roků od historicky první mistrovské korunovace v nejvyšší domácí soutěži. Na české pomětry velkolepě.
Na místě je říct otřepané, ale pravdivé: kdo se připravených akcí zúčastnil, neprohloupil. Výstava vzácných relikvií i dokumentů na pardubickém zámku hosty a fanoušky musela uchvátit, v pozdním odpoledni pak mnozí uronili i slzu při galavečeru, jenž vzdával hold legendám a nejvýznamnějším osobnostem klubu. Bez přehánění akce na jedničku. Možná i podtrženou.
Užil si i návštěvník nedělního mače s Plzní. Především proto, že na pardubické střídačce se zjevil Miloš Říha, pro mnohé spasitel zbabraného ročníku a muž, jenž jako jediný dokáže chátrající mistrovský soubor dokopat do play off.
V tomto kroku lze vystopovat jasný pohled pardubických bossů. Celí zoufalí už zkrátka nevěděli, co dělat, a tak nakonec sáhli k řešení, které ještě před dvěma týdny považovali za nemyslitelné, neboť Mojmíru Trličíkovi veřejně vyjádřili důvěru do konce sezony.
Takže po vyhozeném mistrovském kouči Pavlu Hynkovi (5. listopadu, po 20 zápasech) odešel i Mojmír Trličík, mezi hráči v podstatě nepochopený. Asi to vedení klubu nepřizná, ale všechny tyto trenérské zásahy vyjdou na nevídané peníze. Na východě Čech totiž nyní platí hned tři náčelníky ze střídačky…
Plat extraligového trenéra se v průměru pohybuje okolo 150 tisíc korun měsíčně, a pokud je pravdivá informace o klauzuli v Trličíkově kontraktu, že v případě odvolání bude vyplacen do konce nikoli nynější, ale příští sezony 2013/14, pak je řeč o milionech ve vzduchu. A k tomu ještě počítejme Říhovu nástupní mzdu.
Řeč je teď o odepsaných financích, ale neméně drsný je momentálně pohled i na obsazení ledové plochy v pardubickém provedení. Letní nákladné ofenzivní posily Beech, Brendl jsou už pryč, neosvědčily se, druhý navíc laboroval s trombózou a sám se nyní dohaduje s vedením klubu o finanční kompenzaci.
Za Kusého kopance nebyly
Těžkosti jsou i s gólmany. A tím nemyslím velmi dobrou práci Dušana Salfického, jenž ve 40 letech sám zachránil několik zásadních bodových zisků. Po váhavém vstupu do sezony jeho kolegy Martina Růžičky a několika dalších marných pokusech o jeho „oživení“ byl najednou ve hře návrat Jána Lašáka, toho ale nechalo vedení pláchnout po týdnech tréninků zase do ciziny.
Co se na druhou stranu manažerům klubu povedlo, je posílení ofenzivy o Tomáše Rolinka a chystaný příchod gólového zabijáka Petra Sýkory pro následující ročník.
Ale nemůžu si pomoci, špatných kroků se v Pardubicích dopustili mnohem víc. Ne náhodou mnozí fanoušci vzpomínají éru Zbyňka Kusého a říkají, že pod ním by takové kopance na adrese sportovní chlouby východních Čech nepřišly.
Souhlasím. Kusý byl v dobrém smyslu magor, hokej měl zašitý pod kůží. V Česku nenajdete mnoho jiných zarputilých manažerů, kteří by s ním mohli soupeřit a dosahovat jeho úrovně, znalostí a zkušeností.
Současná „úřednická“ vláda pardubického klubu umí bezvadně věci okolo, ale v hlavní náplni práce se teprve učí. A je to dost znát.
