Nejspíš ani třetí trenér sezony nahlodaný pardubický tým nespasí a hokejové šampiony pravděpodobně čeká namísto obhajoby šestikolový play out. Po loňských oslavách přichází tvrdé vystřízlivění. Musel by se stát zázrak, který by dotlačil ochablé držitele mistrovských klenot do předkola play off.
Těžko věřit tomu, že jeden z dvojice Vítkovice-Kometa Brno si nechá ujít desítku způsobem, že promrhá šestibodový, resp. sedmibodový náskok. Pardubice sice mohou v úterý večer zkrátit manko o tři body, ale i tak…
Přitom se nedá říct, že by sázka na spasitele Miloše Říhu nevyšla. Kdo sleduje pozorně výkony východočeského týmu, nemohl si nevšimnout posunu kupředu. Po odchodu Mojmíra Trličíka se mužstvo vyhýbá vyloženě nezvládnutým utkáním, kdy od první chvíle neví, co má dělat. Žádné debakly, žádné hrůzy, po kterých byste si přáli oslepnout.
Říha prosadil do pardubického projevu řád, účinné defenzivní systémy, do elitní formace zabudoval drtikola Cetkovského, jenž trojku výrazně zvedl, fazonu vylepšil i gólman Růžička. Dovolím si tvrdit, že v žádném z osmi utkání nebyli Východočeši horší soupeře.
S čím však Říha hnout nedokáže, to je zoufalá koncovka, zvlášť na venkovních stadionech ukrutně slabá. Sedm vstřelených gólů v pěti utkáních? Ne, nikdo se nemůže divit, že tým dál civí na jedenácté příčce a nestoupá výš.
Těžkou práci má nový šéf týmu i s náladou v kabině. Ať si kdo chce, co chce, říká, ta je dlouhodobě na bodě mrazu. Samotný kouč pozoruje, že v ní něco není v pořádku. Jednoznačný vůdce se ne a ne rekrutovat. Céčko nejprve nosil tichý tvor Aleš Píša, brzy o něj přišel a ani Radovan Somík není typickým bossem, jenž řevem v pravou chvíli srovná šatnu.
Kvůli šedivé sezoně se tím pravým vůdcem těžko může cítit Tomáš Rolinek, nedávno ještě velitel národního týmu, poslední dobou spalovač tutovek, sám deptaný vlastními střeleckými výkony.
Tady nejspíš tkví největší svízel pardubického souboru. Snaží se všichni, ale ovoce nikde. Psychicky silných tahounů je pomálu, a jakmile se zápasy začnou bortit v neprospěch týmu, nikdo nezvedne maršálskou hůl, nestrhne ostatní. Paralyzované mužstvo čeká, až se „něco“ stane a to „něco“ nepřichází. Krize, jak má být. Se vším všudy.
Co s tím? Hráči by se teď měli úplně vzdát myšlenek na záchranu play off a zbytky mentálních sil použít na záchranu sebe sama před baráží. Narvat do hlavy, že boj o únik z chapadel prolínačky není ostudou (byť je…), nýbrž realitou, k níž je třeba postavit se čelem a chladnokrevně.
Jinak? Jinak se mistři mohou klepat o holý extraligový život do posledních vteřin.
Související články
